Alexandr Vondra: Globální hodnoty neexistují, ukázala Ukrajina. Evropa by se měla probrat
Válka na Ukrajině jasně ukázala, že každá ze světových velmocí hraje svou vlastní hru, říká Alexandr Vondra, europoslanec, bývalý ministr obrany a současný místopředseda ODS. Evropa se po ruském útoku na Ukrajinu sjednotila, což je vlastně pozitivní nechtěný důsledek agrese Vladimira Putina. Také ve Spojených státech podle Vondry pochopili, že očekávání od Ruska byla nadnesená. Nicméně světové společenství nesdílí evropské zděšení z Ruska. Čína, Indie, Írán či arabské státy hrají vlastní geopolitickou hru. „Končí utopická představa, že celý svět bude sdílet jakési univerzálně platné hodnoty,“ říká Alexandr Vondra.
Má v současnosti smysl vyjednávat s Putinem ohledně ukončení konfliktu na Ukrajině?
Myslím, že nemá cenu se s ním nyní moc vybavovat. Z toho, co dává najevo, nemá o dialog zájem. Rusko vykazuje stále více rysy fašistického režimu. Navzdory tomu, že se snaží prstem ukazovat na Ukrajinu. Myslím, že dokud se Ukrajině nepodaří osvobodit podstatnou část svého území, které ji po právu náleží, nemá cenu usilovat o nějaká mírová jednání. Ukrajina nejprve musí dokončit svou osvobozovací operaci.
Má Evropa čekat na změnu režimu v Rusku? Je něco takového reálné?
Na jednu stranu bych si přestal dělat příliš velké iluze. Přestal bych snít o tom, jaké bychom si Rusko přáli mít. To vlastně byla politika, která definovala západní přístup v posledních třiceti letech. A vždy potom byla konfrontována s tím, jaké Rusko je. Myslím, že musíme brát Rusko takové, jaké je. Neočekávat od něj žádné zázraky, neočekávat, že se bude chovat podle námi sdílených hodnot.
Jestli uplynulých 12 měsíců něco ukázalo, tak zejména neschopnost předpovídat jakýkoli další vývoj válečného konfliktu. A platí to napříč odborností i ideologiemi, kterým věříme. Čím to je? Svou roli v tom hrají sociální sítě, které jsme si zvykli používat pro utvrzování ve vlastním přesvědčení. Ukazuje se však, že co funguje v běžném životě, tváří v tvář válečnému chaosu selhává na plné čáře. 
Stanislav Šulc: Do tří dnů je hotovo. Putin je na smrtelném loži. Ruské tanky budou v Berlíně. Rok války je rokem hloupých předpovědí
Názory
Má Rusko šanci se změnit?
To je úkol pro něj doma.
Říkal jste, že má smysl s Ruskem jednat, až Ukrajina dokončí osvobozování své země. Je vůbec reálné počítat s tím, že se jí to povede?
Není na nás, abychom za Ukrajince definovali cíle jejich operace. Ukrajinu jsme stejně jako celý svět uznali v nějakých hranicích. A veškeré ruské útoky na ní byly porušením mezinárodního práva. To je nezpochybnitelný fakt. A není na nás, abychom Ukrajinu limitovali cíli válečné operace nebo jejich budoucí hranice. To si musí udělat Ukrajina sama. V momentě, kdy k tomu dospěje - a až to udělá, tak to také bude muset obhájit doma – tak my máme udělat všechno pro to, takovou dohodu přetavit v realitu. Do té doby je na nás především to, abychom ji pomáhali, aby osvobodila co nejvíc svého území.
Nastupující prezident Petr Pavel pobouřil na jednání v Mnichově ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kulebu slovy ve smyslu, že bychom neměli usilovat o absolutní porážku a případný rozpad Ruska. Je to téma, které v Evropě nějak rezonuje, neporazit totálně Rusko?
Samozřejmě, že to zaznívá. Myslím, že Petr Pavel se vyjádřil velmi realisticky. Rusko tady s námi bude vždycky, nikam se neodstěhuje. Chápu, že Ukrajinců se to mohlo nějakým způsobem dotknout. Oni vedou národně osvobozeneckou operaci. Chápu, že diskuse na téma, co bude, když to bude, jsou pro ně akademické. Ale nemyslím si, že budoucí prezident řekl něco nekorektního. On neříkal Ukrajincům, co mají udělat.
Jsou v Evropě i po roce války na Ukrajině rozdílné pohledy jednotlivých zemí? Například mezi východním a jižním křídlem unie?
Tak tomu bylo vždycky, že geografie hraje svou roli. Rusko je imperiální mocnost, která má expanzivní choutky. Prokazuje to opakovaně ve své historii. Je celkem jedno, jestli je v čele Ivan Hrozný, Petr Veliký, Lenin, Stalin nebo Putin. Země, které s tím mají své neblahé zkušenosti, což jsme i my, vnímají tuto expanzivní politiku jako daleko větší riziko než ti, kteří s tím nemají žádnou zkušenost. Typově třeba Španělsko. Rozdíly v přístupu tu byly vždy. Ale to, jak Putin překročil veškeré myslitelné čáry svou snahou Ukrajinu úplně zničit, byla silná káva i pro země jako je Itálie nebo Španělsko. Ty kdysi mohly mít tendenci Ruskem vyvažovat různé evropské síly. Aspoň na nějaký čas se podařilo Evropu sjednotit.
Jednotě ukázalo směr daleko víc Polsko než třeba Španělsko. Evropská jednota je svým způsobem zázrak. Je to vlastně jeden z nechtěných důsledků Putinovy invaze. Rusko vlastně sjednotilo Ukrajinu, která do té doby byla dost rozdělená. A sjednotil Západ, který se předtím zmítal v různých sporech podél svých klasických zlomových linií.
Válka na Ukrajině už trvá šílených devět let, a nikoli jen rok, kdy začala celoplošná agrese Ruska. Bohužel konec války zatím není na dohled, píše v komentáři pro Newstream David Ondráčka, protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International. „Probírají se všemožné aspekty, podle mě je nejhorší dopad na běžné lidi. Ti denně umírají, trpí pod bombardováním, převrátil se jim život naruby, mají zničená města a domy a mnozí musí před válkou prchat,“ uvádí s tím, že aktuálně je osm milionů uprchlíků v zahraničí (nejvíc v Německu a Polsku, pak v Česku), a dalších skoro 6 milionů je vnitřně vysídlených a nemůžou domů.
David Ondráčka: Smutné výročí. Ukrajina je ve válce už devět let, ne jen rok
Názory
Spojené státy byly zpočátku ruské invaze na Ukrajinu „zdrženlivé“, i co se týká dodávek zbraní. Potom se rétorika zostřila a podpora Ukrajině se zvětšila. Vnímáte to také tak?
Zcela určitě. Je obrovský rozdíl mezi rétorikou Joea Bidena v předvečer invaze, kdy nabízel prezidentu Zelenskému vlak do exilu. Zelenskyj odpověděl, že nepotřebuje útěk z Ukrajiny, ale tanky. Americká politika se posunula mílovými kroky. Myslím, že velmi pod vlivem odhodlání Ukrajiny se bránit. Ukrajina svým odhodláním překvapila všechny, včetně nás. Faktem je, že čím dál víc poutá pozornost Američanů geopolitický vzestup Číny. Což je do budoucna hlavní systémový rival.
Myslím, že Američané dost dlouho žili v tichém povědomí, že o Rusko se víc postará Evropa. Ale tím, že Putin porušil všechna pravidla hry, vytvořil něco, co minimálně půlka Evropy vnímala jako existenční hrozbu. Což posílilo transatlantický vztah. Putin svou bezprecedentní akci sjednotil nejen Evropskou unii, ale i severoatlantickou alianci. Nelze na to hřešit. Čínská hrozba asi bude z dlouhodobějšího hlediska pro USA důležitější. Což je i informace pro Ukrajince. Aby jejich osvobozovací akce byla rychlá a účinná.
Čína se podle všech signálů postupně pouští do čím dál užší spolupráce s Ruskem. Mluvilo se i o tom, že ruský útok na Ukrajinu by jí mohl poskytnout dobré argumenty k obsazení Tchaj-wanu. Jaká je podle vás nyní pozice Číny?
Jedna věc je Tchaj-wan. Tam je otázka, jestli naopak není Ukrajina pro Čínu varováním. Vojenská operace silnějšího proti tomu zdánlivě slabšímu nemusí být úspěšná. Z druhé strany, jakkoliv Putin přinesl pro sebe akcí na Ukrajině nechtěné účinky, tak zároveň ukázal, jak na takovou akci globální svět zareagoval. Tím nemyslím Západ. Svědčí to o tom, že dochází k překreslení globální mapy. Globalizace tak, jak jsme ji znali a podporovali, do jisté míry končí. A tím končí utopická představa, že celý svět bude sdílet jakési univerzálně platné hodnoty. Vidíme na každém hlasování v OSN, že nejenom Čína, ale i Indie, země z Jižní Afriky, Írán a další se zdržují hlasování. Snaží se zachovat si jakýsi obojaký postoj ke konfliktu na Ukrajině.
Z myšlenky spolupracujícího, globálně propojeného světa na základě univerzálně sdílených hodnot se posouváme k politice několika globálních pólů. Každý z nich sleduje své zájmy. Svět bude jiný. Mnohem větší roli bude hrát boj o vliv, o moc, o suroviny. I německý kancléř se svou myšlenkou Zeitenwende, tedy přelomu epochy, argumentuje velmi podobně. Dávám mu v tom za pravdu.
V pátek 24. února uplyne rok od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. Nikdo tehdy nečekal, že Ukrajinci se dokážou postavit síle ruské armády. Stejně jako nikdo nepředpokládal, že ta je tak slabá, říká politolog Josef Kraus z Masarykovy univerzity v Brně v rozhovoru pro Newstream. Kdy podle něj válka skončí? A jak se bude vyvíjet dál? 
Politolog: Rusové bojují o zachování diktatury, Putin o sebe. A válka potrvá ještě měsíce
Politika
Takže invaze Ruska na Ukrajinu mění mapu světa z pohledu vlivu mocností na světové dění? Jakou roli bude hrát Evropa?
Rusko není ekonomicky příliš výrazné, ale disponuje jadernými zbraněmi a má suroviny. Je tu Čína, která atakuje pozici Spojených států jako ekonomicky nejsilnější země. Je tu Indie, která překonává Čínu v počtu obyvatel a nebude chtít zůstat stranou. Jižní Afrika pořádá s Ruskem vojenské cvičení. Je tu celý komplex arabského světa. Nikde není řečeno, že půjde o souboj tří velmocí, může jich být víc. Ale každopádně půjde o souboj moci.
Udrží si Evropa roli jednoho z dominantních hráčů této geopolitické hry?
To je velká otázka. Nejsem v tom velký optimista, pokud to Evropa bude dělat stejným způsobem, jakým to dělá doposud. Evropa by chtěla působit jako hodnotový maják, ke kterému se všichni ostatní přidají. Ale my vidíme, že se nepřidávají. Evropa musí něco dělat, má-li přežít v celosvětové konkurenci. Znamená to pro Evropany velké procitání do celosvětové reality. S tím souvisejí všechny debaty, zda Evropa má či nemá poskytnou Ukrajině veškerou potřebnou vojenskou pomoc. Aby Evropa obstála v této soutěži, je potřeba méně iluzí a více realismu.
Alexandr Vondra
Ve vládě Mirka Topolánka působil nejprve jako ministr zahraničí, poté jako místopředseda vlády pro evropské záležitosti a stal se tváří historicky prvního předsednictví České Evropské unii. V kabinetu Petra Nešase zastával funkci ministra obrany. Od roku 2019 je poslancem Evropského parlamentu, o rok později se jako "Havlista hlásící se do služby" stal místopředsedou ODS. Působil také jako Senátor či velvyslanec v USA.
Ruský prezident Vladimir Putin zahájil invazí na Ukrajinu 24. února 2022 největší evropský vojenský útok od druhé světové války. Ruská armáda a rakety dosud zabily tisíce lidí, vyhnaly miliony z jejich domovů zejména do Evropy včetně Česka, otřásl geopolitickým pořádkem po studené válce a rozvířil globální trhy. Připomeňte si hlavní milníky ročního konflliktu.
Rok ruské invaze na Ukrajině v datech: Připomeňte si hlavní milníky
Politika
Současné sankce Evropské unie Putina nezastaví, tvrdí Alexandr Vondra, vlivný místopředseda vládní ODS, europoslanec a bývalý disident. Na země, které jsou v NATO, si podle něj Putin netroufne. Ukrajinu však nechávají z jeho pohledu velké západní země napospas, kvůli ekonomickým zájmům.
Alexandr Vondra: Ekonomické zájmy jsou pro Západ důležitější než životy Ukrajinců. A Putin to ví
Leaders
