Chameleon, maratonec nebo Putinova bankéřka. Kdo jsou nejvlivnější postavy Evropy
Radikálové, krajní pravice i respektovaní státníci se vešli do výběru osmadvacítky nejvlivnějších osobností evropské politiky, který každoročně vytváří magazín Politico. Pozitivně z něj vychází i prezident Petr Pavel.
Evropská odnož serveru Politico, která se do hloubky zaměřuje na dění v Bruselu, odhalila svůj tradiční výroční seznam nejvýraznějších hybatelů evropské politiky. Silné hráče z různých koutů i pater politické scény rozdělila do tří kategorií – na „vykonavatele“, „narušitele“ a „snílky“ a všechny k tomu poctila přezdívkou.
V první kategorii se objevují především zástupci moci výkonné. Nechybí tu „královna“ Ursula von der Leyenová nebo „nespoutaný“ Emmanuel Macron. Z Francie je tu i Marine Le Penová, u které si server všiml trendu, který razí její Národní sdružení a následují ho další evropští zástupci krajní pravice. Le Penová se snaží udělat tlustou čáru za antisemitskou a extremistickou minulostí její strany a působit jako alternativa pro nespokojené, ale jinak tradiční voliče, kteří po antisystémových partajích obvykle nesahají.
Český prezident Petr Pavel se dostal na seznam 28 nejvlivnějších osobností, které budou podle bruselského webu Politico spoluurčovat charakter Evropy v roce 2024. Redakce serveru jej dnes označila za výrazného „jestřába“ ve vztahu k Rusku a Číně, který jednoznačně podporuje Ukrajinu a volá po rozšíření NATO. 
„Jestřáb“ Pavel. Server Politico ho zařadil mezi 28 nejvlivnějších osobností Evropy
Leaders
Největším překvapením však je „chameleon“, tedy italská premiérka Giorgia Meloniová. „Brusel se připravoval na to, že členka postfašistické strany získá místo (a hlas) u vrcholných stolů a posílí řady problémových dětí EU. Kyjev se připravoval na to, že se Itálie vymaní z řady a bude se snažit zmírnit podporu Ukrajině a odvrátit sankce vůči Rusku,“ uvádí redakce Politica. Brojila přece proti euru i EU. Nyní však je v evropské politice aktivní a poměrně konstruktivní.
Doma se však stále svému konzervativnímu publiku dokáže odvděčit například reformami potratové politiky nebo přístupem k migraci. Navzdory nečekaně dobrému vztahu s Bruselem její straně Bratři Itálie postfašistický a krajně-pravicový background nikdo neodpáře. Meloniová však dokáže mezi oběma diametrálně odlišnými světy zručně proplouvat.
V Římě složila do rukou prezidenta Sergia Mattarelly přísahu šéfka postfašistické strany Bratři Itálie (FdI). Giorgia Meloniová se stala první ženou v čele italského kabinetu a první vůdkyní krajně pravicové strany, která bude zemi řídit. Po ní složili i přísahu zbývající ministři její vlády. Informují o tom tiskové agentury.
Návrat do historie? V Římě složila premiérskou přísahu šéfka postfašistické strany Meloniová
Politika
Narušitelé všeho druhu
Druhá skupina je ještě rozporuplnější. Nikoho asi nepřekvapí, že třetí místo mezi „narušiteli“ získal maďarský premiér Viktor Orbán. Stříbro si odnáší katalánský separatista, psanec prchající před španělskými úřady a nynější nepravděpodobný „kingmaker“ nové madridské vlády Pedra Sanchéze Carles Puidgemont. Pozitivně z této skupiny vychází třeba německá zelená ministryně zahraničí Annalena Baerbocková, která je ve své funkci seriózní a mluví nezvykle narovinu, takže narušuje spíše jen staré pořádky.
Staronový španělský premiér Pedro Sanchéz si k funkci pomohl dohodou s katalánskými (i jinými) separatisty. Konzervativní opozice je konsternována, lídra socialistů srovnává s Orbánem a žaluje na něho i v Bruselu.
Karel Pučelík: Sanchéz znovu premiérem. Je „Orbánem z jihu“ nebo zachráncem před populismem?
Názory
Je tu ale i Manfred Weber, nám dobře známý německý europoslanec a šéf evropských lidovců. Členské strany tohoto nejsilnějšího europarlamentního uskupení nyní své pozice ztrácejí, Weber se snaží odlivu hlasů postavit hráz. „V rámci této snahy Weber táhne EPP ještě více doprava a snaží se získat hlasy voličů, kteří jsou frustrováni rostoucí migrací a novými ekologickými zákony,“ uvádí tvůrci žebříčku, od kterých si vysloužil označení „zabiják Green Dealu“.
Vítězství Roberta Fica, který v kampani před slovenskými parlamentními volbami prosazoval ukončení vojenské pomoci Kyjevu, ukazuje na plíživou nespokojenost s válkou na Ukrajině v regionu střední Evropy, tvrdí analýza agentury Reuters. Odborníci nicméně neočekávají zásadní zahraničněpolitický obrat Bratislavy. 
Ficovo vítězství jako obrat v politice? Nikoliv. Jde o únavu z války ve středoevropském regionu
Leaders
Výběr je pochopitelně plný známých jmen vlád či institucí náležících k EU, ale sem tam se tu objeví i nečekaní hosté. V první skupině je například šéf kabinetu ukrajinského prezident Andrij Jermak. Druhé zase vévodí „Putinova bankéřka“ Elvira Nabiullinová, původem tatarská politička, ekonomka, která stojí v čele ruské centrální banky. Její vliv je pro Putinovu svévolnou invazi klíčový. „Nabiullinové jestřábí měnová politika opakovaně zachránila rubl a udržela ekonomiku země nad vodou. Přitom se Putinově bankéřce, která byla kdysi považována za umírňovací faktor a nyní je jeho tichým pomahačem, podařilo odvrátit dopady bezprecedentních západních sankcí, jejichž cílem bylo vyčerpat kremelskou pokladnu, a prodloužit tak válku na Ukrajině,“ uvádí server.
Churchill, Mandela, Zelenskyj
Třetí skupina „snílků“ má jasného vítěze, kterým je ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Autoři ho srovnávají s Winstonem Churchillem, Nelsonem Mandelou nebo Martinem Lutherem Kingem. „Jednou za čas se objeví vůdce, který sám změní běh dějin, a to ne díky síle své armády nebo ekonomiky, ale díky síle svých slov,“ vysvětlují.
Bývalému herci se skutečně podařilo hodně. Obstát v prvních chvílích ruského náporu, sjednat si podporu v Kyjevě i po celé Evropě, která se za něj postavila v bezprecedentně srovnaném šiku, a dost možná to bude on, kdo konečně zemi otevře cestu na Západ a do Evropské unie. Čeká ho ještě mnoho práce, ale i Politico si všimlo, že je politickým „maratonským běžcem“.
V této sortě je kromě Nigela Farage i český zástupce. Jako šestý se umístil prezident Petr Pavel, kterého magazín označil jako „jestřába“ ve vztahu k Rusku a Číně. Správně uvádí, že český prezident nemá příliš výkonných pravomocí, ale jeho hlas je slyšet a má neformální vliv v zahraniční politice. „Bývalý generál NATO Petr Pavel využívá každou píď své moci k prosazování prozápadních zájmů,“ hodnotí Politico. Česko tak má po dlouhé době prezidenta, který je přes všechny své nedostatky relevantním hráčem i mimo rybníček malicherných sporů české kotliny.
Slováci ze zahraničních politiků nejvíce důvěřují českému prezidentu Petru Pavlovi, důvěru v něj má 38 procent dotazovaných. Na druhém místě je maďarský premiér Viktor Orbán s 36 procenty, třetí se s minimálním odstupem umístil francouzský prezident Emmanuel Macron, kterému věří 35 procent respondentů. Vyplývá to z průzkumu agentury Focus pro slovenskou televizi Markíza.
Generál Pavel, Zelenskyj, až pak Putin. Politický vkus Slováků se radikálně mění
Politika
