Dostál: Voličům dokážeme nabídnout lepší alternativu, než je pětikoalice
Věříme, že dokážeme nabídnout lepší alternativu voličům, než je pětikoalice, i než byla vláda ANO. A stejně tak lepší personální volby, říká dvojka na kandidátce Stačilo!, právník Ondřej Dostál.
Ondřej Dostál, odborník na zdravotnické právo – takto jste uváděn ve většině článků po zadání do vyhledávače. Co si máme představit pod zdravotnickým právem?
Vše, co se týká veřejného zdraví, co se týká peněz, které odvedou daňoví poplatníci tak, aby nemocní mohli být léčeni. To je předmětem mého zájmu, a to jak na české, tak na evropské úrovni.
Předpokládám, že se k tomuto odbornému zájmu přidává i zájem o politiku. Vy jste ostatně už v politice jednou byl, za Piráty. Co vás motivovalo k tomu, abyste v letošních volbách kandidoval za koalici Stačilo!?
Zabývám se zdravotnickou politikou přes dvacet let, byť jsem tak dlouhou dobu činil jako nestraník. Teprve období, kdy bylo ignorováno zdravotnické právo, mě přimělo k většímu politickému angažmá. Otevřený jsem v zásadě jakékoliv straně a spolupráci, která je proti korupci a pro řádné řízení státu, protože plýtvání znamená ve zdravotnictví životy. Na koalici Stačilo! mě zaujalo to, že za nimi není žádný sponzor. Že tam není nikdo, komu by člověk musel políbit prsten. Naopak se dá mluvit o rozumných řešeních: přebírat to, co v minulosti fungovalo, a přicházet s novými myšlenkami, jak by to mohlo fungovat lépe.
Vyhovuje vám koalice Stačilo! také hodnotově?
Je to v tento moment patrně jediné uskupení, které hájí zájem pracujících lidí, lidí tvořících hodnoty. To na naší politické scéně velmi chybí. Myslím, že právě ti, kteří hodnoty tvoří, by měli mít v politice zastání.
V Evropském parlamentu budu hlasovat proti všemu, co omezuje naši svrchovanost nebo svobodu a naopak, pokud by tam byla nějaká dílčí věc, která půjde ve směru mé vize, tak ji podpořím, i kdyby to nebyla úplná cesta k ideálu, ujišťuje lídr koalice SPD a Trikolory Petr Mach.
Mach: Rád bych viděl Evropu jako společenství spolupracujících suverénních národů
Leaders
Jakou máte představu o svém pracovním zaměření v Evropském parlamentu? Debatovali jste o tom v koalici?
Naše koalice je složena z mnoha odborníků s tím, že nebráníme kroužkování. Naopak, dáváme průchod právu každého voliče, aby si až dvěma preferenčními hlasy na kandidátce Stačilo! vybral ty, které chce, aby ho přímo zastupovali. Počítá se s tím, že ostatní specialisté budou ve svých oborech toho zvoleného podporovat. Přestože bych se primárně zabýval zdravotnictvím a mířil bych do výborů se sdílenou zdravotnickou problematikou (životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin anebo veřejné zdraví, pozn. red.), tak pokud by vznikaly otázky třeba ze zemědělství nebo z energetiky, máme zkušené lidi, kteří mi v tom budou schopni poradit.
Zdravotnictví je velké téma, což ukázala zejména pandemie covidu. Na co by měla EU ve zdravotnické politice klást důraz, v čem by měla případně přidat?
Léky jsou vynikající téma. V minulém roce jsme zažili nedostatek základních antibiotik, třeba penicilinu, který byla schopna Česká republika vyrábět už v roce 1949. Teď toho bohužel schopna není, kvůli regulacím, ekologickým či energetickým. Kvůli ceně práce se průmysl vyrábějící léky odstěhoval do Číny a Indie, a pokud nastane nějaká krize nebo přerušení obchodních vazeb, jsme strategicky zranitelní. Toto potřebuje překonat Česká republika, stejně jako Evropská unie – abychom výrobu základních léčiv dokázali vrátit zpátky k nám.
Současně je důležité téma léků velmi drahých, inovativních. EU jako velký nákupčí musí být schopná čelit nadnárodním farmaceutickým společnostem, které mají větší obchodní sílu než mnohý malý stát. Hromadný nákup by nás měl vést k tomu, abychom ceny léků, jako byla třeba genová terapie pro malého Martínka, na něhož se udělala sbírka, byly cenově dostupné i pro naše lidi.
Zároveň platí, že hromadný nákup za Evropskou unii nemůže organizovat někdo, kdo má problémy s morální integritou a kdo se domlouvá po SMS s obchodním partnerem, proti kterému má naopak velmi tvrdě hrát.
Proč neexistuje v Evropském parlamentu specializovaný výbor pro zdravotnictví?
Původní záměr byl takový, že zdravotnictví zůstane spíše v gesci členských států. Jenže v průběhu vývoje se zjistilo, že to tak úplně nebude. Zdravotnictví se týká několika direktiv o přeshraničním pohybu pacientů, které jsou velmi důležité pro naše pacienty z okrajových regionů. Například když se člověk z Českých Velenic chce léčit přes potok, kde je krásná klinika, mělo by být dáno, že za ním jdou i ty zdravotnické peníze. A že nebude muset za tou bezplatnou péčí jezdit hodinu třeba do Jindřichova Hradce. Toto platí i pro vzácně nemocné děti, pro které v Česku neexistuje specializovaná kapacita a potřebují se léčit v Mnichově nebo Paříži. Na úrovni EU existuje generální ředitelství, které se coby evropské „ministerstvo“ zabývá zdravotnictvím nebo zdravotními otázkami. Spadá pod něj celá ta léková oblast a může být tímto způsobem regulována. U registrací léků se všechno důležité odehrává na úrovni Evropské unie.
O co by se tedy ve zdravotnictví měly starat členské státy samy a co by měly společně sdílet?
Hranice mezi tím, co zůstává členským státům, a co jde na evropskou úroveň, se stále posunuje. Mám tendenci vnímat Evropskou unii tak, jako jsem do ní vstupoval a hlasoval. Jako hospodářskou unii, spolupráci členských států za účelem míru a prosperity. Nejsem úplně přesvědčen, že bychom se měli pouštět hlouběji do nějaké federalizace, protože na to jsou jednotlivé země příliš kulturně odlišné. Ve zdravotnictví se těžko domluví Poláci a Irové s Holanďany nebo s Čechy na interrupci. Je lepší nenutit se do toho, aby všech 27 členů šlo jedním směrem, ale spíše je dobré nechat to na nich.
Stejně tak financování zdravotnictví. Na co se složíme, abychom mohli zaplatit lidem plomby nebo operace, to je věc, která se patrně nepodaří předepsat a sjednotit. Je ale zapotřebí zajistit, aby když jedeme na dovolenou nebo za prací do jiné země, tak nás následovalo naše zdravotní pojištění a byli jsme chráněni, když tam onemocníme. To je úkol EU.
Hned po sametové revoluci se stal federálním ministrem hospodářství, od roku 1992 byl pět let ministrem průmyslu ve vládě Václava Klause. Od roku 2014 byl Vladimír Dlouhý devět let prezidentem Hospodářské komory. Až do loňského května, kdy se rozhodl už dál svůj mandát neobhajovat. Z očí české veřejnosti potom tak trochu zmizel. Nicméně, ve skutečnosti povýšil. Stal se prezidentem celoevropské hospodářské komory, Eurochambres, a v Bruselu lobbuje za evropské firmy. Potkává se s klíčovými evropskými politiky, české politice už se nehodlá věnovat. A už moc nechce chodit ani do médií, je jich přesycen. Pro Newstream udělal výjimku. 
Vladimír Dlouhý: V Evropě budou vítězové a poražení. Bojím se, že Česko bude patřit mezi ty poražené
Politika
Koalice Stačilo! se vymezuje jak proti vládě, tak parlamentní opozici, co tedy nabízíte?
Věříme, že dokážeme nabídnout lepší alternativu voličům, než je pětikoalice, i než byla vláda ANO. A stejně tak lepší personální volby. Třeba působení Věry Jourové nepovažujeme za šťastné z hlediska větší ochrany svobody slova, což je náš program.
Pokud jde o migrační záležitosti, je v české ústavě, že jde o svrchovaný stát. Republika by si měla zachovat kontrolu nad tím, koho vpouští nebo nepouští na své území. Takto mělo být argumentováno i při sjednávání migračního paktu, který je pro nás nevýhodný. Ale abychom nebyli populisté a nabízeli i řešení, tak říkáme, že migrace se musí řešit u zdroje. Čili pomáhat výchozím zemím. Ne exportovat zbraně a války, spíše vytvářet průmyslové celky nebo stavět přehrady, jako jsme to dělávali. A stejně tak je nutné, aby země jako Libye představovaly takový špunt na migrační trase. Musíme bojovat proti organizovanému zločinu a převaděčství, aby se situace stabilizovala.
A vy osobně, co nabízí voličům Ondřej Dostál?
Našim voličům chceme nabídnout mír, zdraví a prosperitu. Zdraví v podobě toho, že budou opět dostupné základní léky. Že budeme schopni bez problémů opatřovat nejnákladnější inovativní léky, aby byly dostupné pro každého. Prosperitu vidíme v tom, že snad vyrovnáme propad evropského hospodářství vůči Číně či vůči Americe. Osvobodíme náš průmysl a zemědělství od byrokracie tak, aby stát zase fungoval a zvládl generovat peníze na zdravotnictví, na důchody, na školství a podobně. A mír v tom smyslu, že budeme dbát na to, aby se i v blízkém příhraničí spory řešily mírovou cestou nebo alespoň příměřím. Aby nehrozila eskalace válek, jako je konflikt na Ukrajině nebo v Gaze.
