Emmanuel Macron se cynickou politikou udržel u moci. „Macronismus“ je ale v troskách
Francouzský prezident Emmanuel Macron celé léto překvapoval, udivoval i pohoršoval. Jeho plán nakonec vyústil ve velmi podivnou konstelaci, kdy prezident zachránil to nejdůležitější, ale kolem něj zůstává spoušť a zmar.
Francouzský prezident po červnových volbách do Evropského parlamentu šokoval Francii a zbytek Evropy vypsáním předčasných parlamentních voleb. Překvapivý krok měl utlumit posilující Národní sdružení Marine Le Penové, které volby do europarlamentu ovládlo. Je ale třeba konstatovat, že po několika měsících nestability je výsledek docela jiný.
Prezident Macron si sice svou pozici udržel, je ale značně oslabený. I tak zaplatil vysokou cenu, podle bruselského magazínu Politico strčil své spojence pod kola autobusu. Macron sice dosáhl toho, že jeho těžce vydřené kontroverzní reformy alespoň nějaký čas přetrvají, ale tím jeho „vizionářství“ dost možná končí.
Magazín poukazuje i na jeden z příkladů, kde se slabost projevila, a to ve jmenování nového eurokomisaře. Macron raději místo vlivného Thierryho Bretona, kterého však šéfka komise prý „moc nemusí“, s vidinou lepšího portfolia nabídl Stéphane Séjourného. Z Francie pronikají zprávy, že sice Séjourné dostal pěkné místo, ale Breton by býval byl silnější.
„Macronismus - jeho specifický politický styl, který je směsí pragmatismu a inovace a který měl překonat tradiční dělení na levici a pravici - se zdá být mrtvý,“ uvádí Politico s tím, že z jaksi nadstranického lídra nastavujícího směr je nyní prezident handlující v bahně každodenní politiky.
Rakušané v neděli zamíří k parlamentním volbám. Poprvé v historii se může kancléřem stát lídr populistických a proruských Svobodných, kteří kritizují imigraci i podporu Ukrajiny. Herbert Kickl je však považovaný za příliš radikálního politika či dokonce bezpečnostní hrozbu. Klíčový bude výsledek lidovců kancléře Karla Nehammera.
Karel Pučelík: Ovládnou Rakousko populističtí a proruští Svobodní?
Politika
Zdecimovaný liberální tábor
Emmanuel Macron navíc znatelně poškodil svůj středový a liberální tábor, který se ještě nedávno zdál být důležitým motorem nejen francouzské, ale i evropské politiky. Nejenže je jeho prezidentský blok v parlamentu mnohem prořídlejší než na jaře, ale poškozená jsou i důležitá spojenectví.
Nutno podotknout, že Macron nikdy nebyl zrovna vzorem lídra, který se za svoje lidi umí postavit. Naopak, jen vzpomeňme na premiéry, kteří se v posledních letech střídali skoro jako světci na orloji. Mnohdy byly aktivem v prezidentových rukou. Třeba taková Élisabeth Borneová prosadila za cenu své pověsti Macronovu penzijní reformu, a prezident ji za „odměnu“ obratem vyhodil a vyměnil za někoho populárnějšího.
Někdejší premiér, nyní starosta města Le Havre a stále vlivná postava pařížské politiky Édouard Phillipe Macrona obvinil, že „prezidentskou většinu zabil“. Šéf strany Horizons náležící do prezidentského bloku přitom není jediný, který nemůže prezidentovi jeho machinace odpustit. Kritiků je dost i v Macronově straně Renaissance.
Emmanuel Macron jmenoval premiérem překvapivě někdejšího brexitového vyjednavače a dlouholetého politika Michela Barniera. Od prezidenta je to docela cynická hra – v nedávných volbách se pokoušel zbavit krajní pravice, ale nyní jí umetává cestičku k vlivu.
Michel Barnier je konsenzuální politik se silným konzervativním ostnem. Bude vládnout s Le Penovou?
Politika
Podaná ruka Le Penové
Macron jmenováním fiskálně konzervativního republikána Michela Barniera do čela vlády uchránil svůj odkaz v podobě probyznysových reforem, se kterým se nejspíš lépe shodně na řešení problémů zadlužené eknomiky. Kdyby jmenoval Lucii Castetsovou z vítězného levicového bloku, zvýšení věku odchodu do důchodu by patrně nepřežilo. Levici, která Macronovi ve druhém kole pomohla odvrátit velmi reálnou variantu v podobě parlamentní většiny v rukou krajní pravice, velmi rozezlil.
Levice avizuje, že půjde Barnierově kabinetu po krku. Republikánská strana, která společně s prezidentským blokem tvoří páteř vlády, má v parlamentu pouze hrstku zástupců, takže nezbývá nic jiného, než se spolehnout na krajní pravici Marine Le Penové a Jordana Bardelly. Místo toho, aby Národní sdružení skončilo v poli poražených, je nyní „kingmakerem“. Barnier dokonce dal na starost migraci politikům, jenž se svým postojem blíží Národnímu sdružení. Prvním testem životaschopnosti vlády prý bude jednání o rozpočtu na příští rok, což nebude nic hezkého. Počítá se škrty ve výdajích i růstu daní. Bude Národní sdružení ochotné je přenést přes srdce?
Macronova bilance je ve zkratce taková – rozčílil levici, poškodil centristy, oslabil sám sebe na domácí i mezinárodní scéně, Le Penové nabídl pořádnou porci vlivu. Ano, ale penzijní reforma je (zatím) v bezpečí. Bude tohle odkaz, který si přál?
