Evropská zahraniční politika nejspíš přitvrdí. Diplomacie se ujímá důrazná Kallasová

Estonská expremiérka je jednou z nejvýraznějších členů nové Evropské komise. Zahraniční politiku dostala na starosti politička, která je vůči Rusku dlouhodobě velmi obezřetná. V ostatních regionech však tak silný hlas nemá. Učiní Kaja Kallasová konečně evropskou diplomacii vlivnou?

Zahraniční politiku Evropské unie čeká velká změna. Vysokou představitelkou pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku se totiž stala estonská expremiérka Kaja Kallasová, která z řady jejích předchůdců znatelně vyčnívá, a to nejen jasně formulovanými názory, ale i politickým profilem a mezinárodním renomé.

Kallasová dlouhodobě patří mezi jestřáby, kteří by vůči Rusku volili výrazně tvrdší postup, než razila diplomacie předchozí komise vedená Josephem Borellem. Žádná ponižující tiskovka v Moskvě by se v právě odstartovaném volebním období tedy konat neměla. Vypadá to, že Kallasová přichází do Bruselu s velkým ambicemi a pokusí se, aby evropská diplomacie měla ve světě větší slovo.

Jen ambice a odhodlání ale stačit nebude. Jak ale uvádí Politico, Kallasová může v podstatě jen překvapit. „Očekávání jsou nízká. Velmi nízká. Odstupující Joseph Borrell je stárnoucí španělský socialista, který většinu svého funkčního období strávil ve sporu se svou šéfkou, předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou,“ popisuje bruselský magazín.

Moskva podporuje Orbánův plán na příměří s Ukrajinou

Politika

Rusko plně podporuje iniciativu maďarského premiéra Viktora Orbána týkající se příměří s Ukrajinou a výměny válečných zajatců, uvedl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

ČTK

Přečíst článek

V otcových šlépějích. Nakonec

Kallasová má na sedmačtyřicet let věku poměrně slušné politické CV. Původně se věnovala korporátnímu právu, jako dcera estonského premiéra a později dlouholetého eurokomisaře Siima Kallase se politice chtěla vyhnout a vytvořit si vlastní, na otci nezávislou kariéru.

Nakonec to však dopadlo zcela jinak. Svět soukromého práva ji prý nenaplňoval, a tak se v roce 2011 octla v parlamentu za Estonskou reformní stranu. Přes angažmá v Evropském parlamentu to v roce 2021 dotáhla až na šéfku strany a předsedkyni vlády, kterou zůstala až do letošního července.

Po letošních eurovolbách se jí naskytla příležitost opět se do Bruselu vrátit v silné pozici, přestože patří k oslabené liberální frakci Renew Europe. Evidentně v ideální čas, protože její vládní strana je dle průzkumů preferencí nejspíš už za vrcholem, čemuž nepomohly ani kontroverze kolem manžela tehdejší premiérky. V Evropě se však Kallasová těší oblibě médií – a evropské politice by vhled zástupce země přímo sousedící s Ruskem mohl v nejvyšším vedení jen prospět.

Apokalypsa zatím nepřišla. Jaký byl první rok argentinského prezidenta Mileie?

Politika

Obávaný populista i guru libertariánů je už rok prezidentem Argentiny. Javier Milei pokračuje v ekonomickém experimentu, který sleduje celý svět. Přichází i první výsledky, ale na verdikt je stále brzy, šoková terapie je totiž draze vykoupená léčba katastrofálního stavu ekonomiky.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Protiruský jestřáb

Estonsko je malá země, žije tu ani ne 1 400 000 obyvatel, přesto se Kallasová dlouhodobě profilovala jako silná hráčka. Politico zmiňuje historku z léta 2021, kdy Angela Merkelová, navrhovala pozvat Vladimira Putina na summit do Bruselu. Kallasová se opakovaně a neodbytně ptala stylem: „A k čemu by to tak bylo?“ Okolí to vnímalo jako urážku tehdejší lídryně Evropy. Emmanuel Macron, poté co Merkelová opustila místnost, se měl ke Kallasové nahnout a pronést: „Budete i zítra stále premiérkou?“

Dnes má z této trojice Kallasová jasně navrch. Macron udělal názorový veletoč a dnes už je protiruský jestřáb také a Merkelovou po vydání pamětí strefuje jedna kritika za druhou. Kallasová však varovala před liknavým přístupem k Rusku dřív, než to bylo in. Estonci mají s jednáním s Rusy dlouholeté zkušenosti…

Po invazi na Ukrajinu šlo Estonsko příkladem. Na mezinárodní scéně prosazovalo protiruské sankce a materiální pomoc Kyjevu. Doma zas vynakládalo na obranu více než tři procenta, z čehož nemalá část putovala přímo na Ukrajinu. Expremiérka samotná je v Moskvě na listu „hledaných osob“.

Prezident Jun Sok-jol musí odstoupit, uvedl předseda provládní strany

Politika

Předseda jihokorejské provládní Strany lidové moci (PPP) Han Dong-hun uvedl, že prezident Jun Sok-jol nejeví ochotu odstoupit za to, že se v zemi pokusil zavést stanné právo. Musí být proto okamžitě odvolán. Jun mezitím znovu hájil své rozhodnutí, které podle něj mělo chránit jihokorejskou demokracii před zásahy Severní Koreje. Slíbil, že bude bojovat až do konce, informovaly světové agentury.

ČTK

Přečíst článek

Kuráž stačit nebude

Kallasová je bezpochyby nejvýraznější z postav, které funkci šéfa diplomacie doposud zastávaly. Bude však záležet na tom, jak se svou pozicí naloží. Úřad sám o sobě nemusí být zas tak vlivný, jak se na první pohled zdá.

Vysoký představitel sice odpovídá sice za zahraniční politiku bloku, ale zároveň má každý stát svou vlastní diplomacii. Každý stát má právo veta, takže se musí nakonec shodnout i třeba Emmanuel Macron s Viktorem Orbánem. Patrně tedy nebude možné si vystačit jen s kuráží, ale bude potřeba i vyjednavačského umu. O Kallasové se však mluví jako o obratné političce, která umí být i pragmatická.

Zároveň musí Kallasová předejít tomu, aby byla vnímána jen jako protiruský jestřáb. Vysoký představitel musí jednat i v dalších záležitostech, zvláště v kulisách dnešního rozdrobeného světa. A Kallasová nemá v jiných oblastech, než je východní Evropa, zrovna oslnivý profil.

Ale jak už bylo řečeno, laťka je nízko. Kallasová přinejmenším nabízí jistou porci naděje, že EU budou ve světě brát alespoň trochu vážně.