Francouzská nejistota trvá. Levice na premiérku nominovala „paní neznámou“, ale Macron se nechce vzdát vlivu

Francie nejspíš nebude znát jméno nového premiéra minimálně do poloviny srpna. Vítězný levicový blok prezidentu Macronovi překvapivě nabídl veřejnosti prakticky neznámou úřednici Lucii Castetsovou. Macron však patrně doufá ve vítězství vlastního kandidáta a pod rouškou „olympijského příměří“ určitě spřádá plány.

Francie se nachází v hledáčku mezinárodních médií už drahnou chvíli. Kritické parlamentní volby nyní odsunula na pozadí pařížská olympiáda s úvodním (kvazi)skandálem a špinavou Seinou, která zabránila triatlonistům, aby mohli dle původního plánu překonat svých 1500 metrů, přesto politická jednání o nové vládě nadále pokračují. A o překvapení není nouze.

Připomeňme, že z druhého kola voleb na konci června vyšlo jako nejsilnější uskupení spojené levice nazvané Nová lidová fronta, která s pomocí prezidentského bloku centristů odsunula favorizované krajně pravicové Národní sdružení Marine Le Penové až na třetí místo. Ačkoli největší nebezpečí, ze kterého nervózněly i trhy, bylo zažehnáno, země upadla do nejistoty. Žádný z bloků totiž nezískal většinu, Francouzi se tak za pochodu učí tvořit vládní koalice, na což tamější systém a evidentně ani politici nejsou zvyklí.

Po Britech otáčejí kormidlem doleva i Francouzi. Le Penová ve volbách pohořela

Politika

Nejvíc mandátů získala v předčasných parlamentních volbách ve Francii levicová Nová lidová fronta, která může počítat s nejméně 178 mandáty. Následuje aliance Spolu, která podporuje prezidenta Emmanuela Macrona, s nejméně 150 mandáty. Krajně pravicové Národní sdružení bude mít nejméně 125 poslanců. Nikdo nemá v Národním shromáždění většinu 289 poslanců.

ČTK

Přečíst článek

Nová lidová fronta se jako vítěz voleb pochopitelně přihlásila o premiérský post. Problémem je, že se jedná o projekt sdružující strany s poměrně rozličnými cíli – od krajní levice Jeana-Luca Mélenchona přes komunisty a zelené až k tradičním socialistům. Očekávalo se, že slepenec vykrátí extrémy (které trhy děsili podobně jako Le Penová) a přijde se jménem umírněného kandidáta. A to se vlastně stalo. Nastává ale problém číslo dvě – přesvědčit prezidenta Emmanuela Macrona.

Lucie kdo?

Levicový blok si do čela vlády vybral prakticky neznámou Lucii Castetsovou. Magazín Politico začíná její profil otázkou: „Lucie kdo?“ Skutečně, otázka je na místě. Sedmatřicetiletá kandidátka ještě před pár dny neměla ani svou stránku na Wikipedii a v politické sféře je nová - což však nutně neznamená, že pro důležitou funkci nemá předpoklady.

Překvapivá volba je to i pro francouzský deník Le Monde. „Někdo, koho široká veřejnost nezná, kdo nikdy nezastával volenou funkci a jejíž práce s nevládními organizacemi se odehrává mimo politický mikrosvět,“ shrnuje životopis Castetsové.

Rodačka z Caenu mimo jiné absolventka London School of Economics a elitní École nationale d’administration, poté vyučovala ekonomii na Sciences Po i jinde, hlavně ale dosud působila jako vrcholová úřednice v hlavním městě. Od loňského roku má na starosti finanční záležitosti Paříže. Občas pronikla i na pokraj aktivismu a politiky, například když veřejně hájila veřejné služby a kritizovala nehospodárné najímání konzultačních firem státními úřady. Patří také k úřednické asociaci, která často nesdílí prezidentovy názory.

O všem takových příležitostí Castetsovou poznat bylo až do jejího výběru levicí poskrovnu. Castetsová byla v mládí členkou Socialistické strany, za kterou také v roce 2015 neúspěšně kandidovala, avšak dnes působí spíše jako technokratka, přičemž pařížská starostka Anne Hidalgová zdůrazňuje její odborné schopnosti. Komunistický senátor Ian Brossat, který s ní v minulosti ve vedení metropole spolupracoval, tvrdí, že je mnohem víc. „Je to člověk s autenticky levicovou, progresivní politickou vizí a má hodnoty potřebné k tomu, aby ji dobře využila,“ řekl Politicu.

Hlavní slovo má Macron

Castetsová má pochopitelně i oponenty. Nejvíce se patrně bude skloňovat Castetsové velmi omezená zkušenost s aktivní politikou. Odpůrci také poukazují třeba na deficit, se kterým nyní Paříž hospodaří.

Jak ale sama kandidátka uvádí, je to poměrně úsměvná kritika od „macronovců“ zodpovědných za výrazně větší sekeru na státních účtech. Mimochodem, v rekordním deficitu se za loňský rok ocitla i prezidentská kancelář, když třeba za večeři na počest britského krále Karla III. utratila 475 tisíc eur, pozvala prý kolem 160 hostů včetně zpěváka The Rolling Stones Micka Jaggera nebo herce Hugha Granta.

Strach z levicové vlády. Část Francouzů začala převádět své peníze do ciziny

Money

Část Francouzů začala převádět své prostředky a úspory do ciziny v obavách z plánů levice, která by se ve Francii mohla dostat k moci po nedávno vyhraných volbách. Nová lidová fronta (NFP) ve svém programu navrhuje zdanění bohatých ve výši 90 procent nebo silně progresivní zdanění. Podobné záměry tak urychlily přípravy na přesuny peněz do zahraničí nejen u nejbohatších, všiml si deník Le Figaro.

ČTK

Přečíst článek

V konečném důsledku ale všechno závisí na Macronovi, který Castetsovou obratem odmítl. Prý nejde o jméno samotné, ale o rozložení sil v parlamentu. Prezident teoreticky může premiérem jmenovat, koho uzná za vhodné. Tradičně to ale bývá lídr schopný složit funkční většinu v parlamentu. Macron ale stále tvrdí, že volby vlastně nikdo nevyhrál a šance jmenovat do čela vlády zástupce svého centristického a liberálního tábora nevzdává. Jeho vyjádření Castetsové moc šancí nedávají.

Klubko politických vyjednávání se bude rozmotávat ještě dlouho. Macron vyzval politiky, aby si dali „olympijskou přestávku“. Castetsová má tedy několik týdnů na to, aby svou pozici posílila a vyvinula na prezidenta tlak. Vystupuje v televizích, dává rozhovory a určitě podnikne řadu výletů do regionů. Macron se ale může po olympiádě vytasit s úplně jiným řešením. Ostatně poslední dobou sype překvapení z rukávu.

Prezident Macron hrál vabank, a ten vyšel

Názory

Francouzský prezident Emmanuel Macron vyhrál tím, že oslabil a odstavil Marine Le Penovou. Šlo o moc, a tu získal zpět. Možná se ukáže, že by bývalo bylo lepší vítězství populistů teď, na "zklamání voličů" by měli slabý mandát a jen tři roky.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek