Karel Pučelík: Británie nečelí protiimigračním protestům, ale vlně rasismu. „Vyznamenali“ se Farage i Musk
Plameny, urážky, násilí. Strašlivý útok v Southportu odstartoval nebývalé nepokoje, které otřásly veřejností i důvěrou muslimských komunit. Poslední dny odhalily nálady, které už dlouho doutnaly pod povrchem.
Nová britská vláda Keira Starmera má opravdu těžký začátek. Místo obvyklého letního klidu se musí vypořádat s největšími nepokoji za minimálně patnáct let. Chaos a násilnosti zachvátily desítky měst po celé zemi, stovky lidí policie zatkla a úřady museli posílit i justici. Malajsie, Nigérie, Austrálie a Indie vydaly varování pro své občany. K tomu se řeší otázka, jak eskalaci přispěli známé postavy populistické politiky a krajní pravice a dokonce i Elon Musk.
Rozbuškou se stala otřesná událost z města Southport, kde 29. července v tamějším tanečním studiu útočník nožem zabil tři děti a dalších 10 lidí, z toho osm dětí, zranil. Do oběhu se brzy dostala informace, že útočníkem je imigrant, muslim a žadatel o azyl.
Nic z toho se nepotvrdilo. Policie útočníka identifikovala jako sedmnáctiletého potomka přistěhovalců z Rwandy, ale sám se už narodil v Cardiffu ve Walesu. O jeho náboženské příslušnosti ani motivu činu dosud veřejnost nic neví, ovšem policie případ neřeší jako terorismus.
Dezinformace ovšem stačila k tomu, aby hned druhý den vyvolala protest, během kterého dav zaútočil a poškodil místní mešitu, došlo i k prvním střetům s policií. Nepokoje se pak v průběhu více než týdne rozlily do pětadvaceti měst po celé zemi včetně Severního Irska –policie dokonce ve středu požádala o posily.
O tom, že sociální sítě značně deformují realitu a mění politickou soutěž, již pochybuje málokdo. Elon Musk však svými poznámkami na adresu britských politiků může přivolat globální regulaci sociálních sítí. A upřímně řečeno, nebylo by to úplně od věci.
Stanislav Šulc: Elon Musk si koleduje. A může vykoledovat tvrdou regulaci všech sociálních sítí
Názory
Výbuch rasismu
Mnohá britská média, včetně BBC, nazvaly bouře posledních dní jako „anti-imigrační protesty“, což úplně nevystihuje jejich podstatu. Zaprvé, povaha shromáždění nebyla pokojná, jako tomu u protestů bývá, ale mnohde vyloženě násilná. Nechyběly ani útoky na policisty, zapalování košů, útoky na mešity a knihovnu, podniky nebo dokonce pokus o zapálení hotelu, který obývají žadatelé o azyl.
Zadruhé, podle hesel a vyjádření protestujících, nešlo primárně o migraci. Je legitimní kritizovat děravý imigrační systém nebo tlačit úřady ke zlepšení bezpečnosti, ale rasismus už překračuje všechny meze demokratického zřízení. Ne náhodou si rozlícený dav vybíral hlavně muslimské cíle, a to nejen v podobě žadatelů o azyl a jim pomáhajících institucí.
V současné situaci začínají mít obavy i britští muslimové, kteří nejsou žádným cizím elementem, ale jsou to Britové jako všichni ostatní. Například ještě nedávno skotský premiér Humza Yousaf se v podcastu bývalých špiček BBC News Agents (doporučuji, vývoj komentuje podrobně a velmi dobře) nechal slyšet, že kvůli bezpečnosti nevylučuje, že se svou rodinou z Británie nebo i z Evropy odejde.
Krajně-pravicové zázemí
Málokoho překvapí, že příležitosti se chopila krajní pravice, například organizace English Defence League. Jedním z jejích nejhlasitějších proponentů je soudem uznaný rasista vystupující pod pseudonymem Tommy Robinson. Nejde ale jen o mediálně známé „osobnosti“, ale o mnohem nižší patra.
Jak připomíná server The European Correspondent, krajní pravice není v Británii tak centralizovaná jako ve zbytku Evropy. „Vlivní představitelé, kteří pracují na několika online platformách, rozdmýchávají napětí - převážně prostřednictvím Twitteru/X - zatímco koordinace nepokojů probíhá na soukromých kanálech. Jedna ze skupin na Telegramu, která vznikla v reakci na útok, má nyní údajně přes 13 000 členů,“ popisuje redaktor Danny Callaghan.
Velký vliv na rychlý sled událostí měla právě sociální síť X. Ostatně samotný majitel sítě Elon Musk se za své jedovaté poznámky bude možná muset zodpovídat při parlamentním slyšení. Jeho vstup oživil nepříjemnou vzpomínku na mediálního magnáta lorda Rothermera, který v třicátých letech podporoval britského fašistu Oswalda Moseleyho. Jen tak na okraj Muskova sít loni na podzim obnovila účet zmíněnému Robinsonovi.
Sociální sít totiž rasistický obsah a svolávání k nepokojům hojně šířila. „Například příspěvek, v němž byl pachatel pobodání nesprávně označen za ‚migranta bez dokladů‘, byl údajně zobrazen 12 milionkrát, než byl odstraněn. Jiný vlivný krajně pravicový aktivista o víkendu nepřetržitě tweetoval kvůli nepokojům a nasbíral více než 160 milionů zobrazení,“ popisuje The European Correspondent.
Zaspali politici?
Dezinformace šířil i novopečený poslanec Nigel Farage. Nedlouho po útoku přišel ve videu na síti X s vyvrácenými informacemi, že pachatel už byl v hledáčku tajných služeb a že je to islamista, což navíc korunoval tajemnou otázkou „zda je nám pravda zatajována“. Když se pak očekávalo, že násilí odsoudí, učinil tak potichu v dopise, ačkoli jindy prakticky žije v dosahu televizních kamer a nedokáže stát mimo světla reflektorů.
Ale i mnozí tradiční politici nejsou bez viny, zvláště nedávná konzervativní vláda. V posledních letech se démonizování migrantů stalo běžnou součástí mainstreamové politiky. Už Boris Johnson přirovnával ženy v burkách k poštovním schránkám. Rishi Sunak a jeho ministři hovořili o „zastavení plavidel“ častěji než o čemkoli jiném. Přitom migrační systém i ochrana hranic nedoznala za jejich vlády žádného výraznějšího posunu, silná slova končila u hesel k – neúspěšnému - přivábení voličů.
Je dobře, že se po začátku konfliktu v Gaze hovoří o nárůstu antisemitismu. Bylo by ovšem vhodné se bavit také o tom, jak dopadá islamofobie na muslimské komunity. Například z britských vládních dat vyplývá, že muslimové jsou terči nenávistných zločinů výrazně více než příslušníci jiné víry.
Keir Starmer a jeho vláda vystupuje střízlivě, ale zároveň neústupně. Je velká šance že původci nepokojů, ať už v ulicích nebo online, budou mít co do činění se zákonem. Absolutním vítězem je ale britská společnost. Násilnosti podporuje jen její zlomek, většina je odmítá. Odpůrci se navíc sešikovali v ulicích, aby dali najevo, že rasismus v Británii nemá místo.
Obavy kritiků, že po nástupu labouristů nastane levicová smršť, se v prvních týdnech nepotvrdila. Naopak, malou levicovou rebelii premiér Starmer potlačil s nebývalou tvrdostí. Šlo přitom o zachování katastrofální politiky konzervativců, o jejíž pokračování nikdo nestojí.
Karel Pučelík: Keir Starmer při první příležitosti udeřil na levicovou rebelii. Jeho přísnost je však zbytečná
Politika
Máme před sebou Donalda Trumpa 2.0, který chce být prezidentem sjednotitelem? Moc bych na to nesázel, vždyť ani jeho „umírněný“ projev na republikánském sjezdu vlastně až tak umírněný nebyl.
Karel Pučelík: Trump nebude prezidentem všech Američanů. Nenechme se zmást
Názory
