Karel Pučelík: Francie „uklidňuje“ trhy skokem do politické krize
Francouzský premiér Michel Barnier dostal jeden hlavní úkol, a to stabilizovat veřejné finance, jinak by druhé největší ekonomice Evropské unie hrozila vážná krize. Zdá se ale, že ozdravný rozpočet dokáže prosadit jen za cenu vlastní oběti. Zachránit ho může jen Marine Le Penová, faktická lídryně dnešní francouzské politiky.
Francii ještě před koncem roku čeká další porce politické nejistoty. Ačkoli je konzervativcec Michael Barnier premiérem sotva tři měsíce, je jeho kabinet těsně před vyslovením nedůvěry. Nejistá hra prezidenta Emmanuela Macrona se začala hroutit hned při prvním zatěžkávacím testu, kterým je jednání o rozpočtu na příští rok.
Hlavním cílem stále ještě nového premiéra je stabilizovat veřejné finance, deficit francouzského rozpočtu totiž začal v pocovidových letech nebezpečně bobtnat, což znervózňuje finanční trhy i Brusel. Odhadovaný letošní rozpočtový schodek přesahující šest procent HDP je vysoko nad tříprocentním limitem, který Evropská unie po členských zemích eurozóny požaduje.
Michel Barnier nyní přišel s návrhem, který deficit na příští rok stahuje na zhruba pět procent HDP. Nebude to bezbolestné, vláda požaduje škrty ve veřejných výdajích ve výši čtyřiceti miliard eur, 20 miliard má zajistit zvýšení daní. Přestože i takový schodek je poměrně vysoký, Barnierovi se od začátku hledala podpora v Národním shromáždění jen obtížně. A nejspíš ji nenajde vůbec.
Můžete se zeptat kteréhokoliv developera v Česku, a každý vám potvrdí, že primárním parametrem při výběru nemovitosti je pro klienta cena. Nic jiného. Žádné ESG, udržitelnost. To nikoho nezajímá. Jestli je na střeše solární panel, instalovaný se státní dotací, který rozsvítí úsporné žárovky na chodbě obytného domu? To je každému zájemci o nový byt ukradené. Hlavní je prosně cena.
Dalibor Martínek: Chtějí lidé úsporné byty? Spíš je zajímá cena
Názory
Francii vládne Le Penová
Skutečnou moc v dnešní francouzské politice nedrží Michel Barnier ani Emmanuel Macron, nýbrž Marine Le Penová a její Národní sdružení. Prezidentský blok spolu s levicovou Novou národní frontou sice krajní pravici na jaře vyšachovaly z boje o premiérské křeslo, ale když později Macron odmítl jmenovat předsedu vlády z řad vítězné levice a místo toho vsadil na Barniera s mizivou podporou v parlamentu, opět z ní udělal „kingmakera“.
Už před jednáním o rozpočtu se dalo tušit, že levicový blok návrhy konzervativního republikána nepodpoří. Barnier, který může spoléhat jen na hrstku svých republikánů a skupinku „prezidentských“ poslanců, je závislý na vůli Marine Le Penové. Ani té však rozpočet do oka nepadl, naopak. Podle političky by „Francouzi platili na Macronovu neschopnost za posledních sedm let“. Až do pondělka existovala určitá naděje, že se odlišné tábory nějak domluví. Kabinet svolil i k ústupkům, třeba že neskončí proplácení některých léků, ale ani to nestačilo.
Rozpočet, který je v praxi rozdělen na sociální a finanční část, ale nakonec nejspíš projde i bez podpory, francouzská ústava dovoluje premiérovi prosadit zákon i bez prohlasování parlamentem. Má to ale jeden háček, Barnier tím nejspíš spustí hlasování o důvěře vládě, které bez podpory levice nebo Národního sdružení nemůže ustát. Ani jeden z bloků na své straně nemá. Pokud Le Penová nezmění názor, bude Barnier do několika dní podávat demisi.
Evropa by měla s příštím americkým prezidentem Donaldem Trumpem spolupracovat v oblasti cel a nakupovat více zboží vyrobeného ve Spojených státech, aby se tak vyhnula obchodní válce. V rozhovoru s listem Financial Times to řekla šéfka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová.
Lagardeová: Evropa by měla víc nakupovat v USA, aby se vyhnula obchodní válce
Politika
Chaos v politice, chaos na trzích
Pro vládu je klíčové, aby „záchranný“ rozpočet prošel. Francouzská ekonomika je totiž už nyní v nezáviděníhodném stavu. „Na finančních trzích dojde k velké bouři a velmi vážným turbulencím,“ potvrdil Barnier minulý týden. Proto velmi pravděpodobně ke krajnímu řešení sáhne. Hlasování o důvěře můžeme očekávat nejspíš ve středu.
V sázce je hodně. Nejde jen o to, že Francie překračuje unijní pravidla. Vždyť tamější výpůjční náklady minulý týden vrostly nejvíce od dluhové krize. Pro investory by se tak Paříž mohla dostat na úroveň Řecka. Francie je však druhou největší ekonomikou Evropské unie, takže by se případný finanční chaos jistě začal přelévat přes hranice.
I když rozpočet projde, politická krize bude pokračovat. Barnier by nějakou dobu patrně vládl v demisi, ale Macron by musel přijít s další volbou. Situace je o to obtížnější, že zákon zakazuje vypsat nové parlamentní volby až do příštího léta. Nová koalice by tak musela vzniknout na půdorysu nynějšího Národního shromáždění.
Kdo ale ví, co má prezident za lubem? Třeba se bude posouvat po půl roce jmenováním premiérů bez podpory poslanců nebo zkusí štěstí s úřednickým kabinetem. Ostatně může rezignovat i sám Macron a nechat voliče nechat znovu rozdat karty. Francouzská politika je v poslední době studnicí nečekaných příběhů.
