Karel Pučelík: Je Friedrich Merz pravdu tak tvrdý vyjednavač? Diskuse působí spíše kompromisně
Média po nedávných volbách takřka okamžitě korunovala šéfa křesťanských demokratů Friedricha Merze novým německým kancléřem. Stále je nejpravděpodobnější příští hlavou vlády, ale koaliční jednání se začínají táhnout a konzervativní program drobit, což obrazu „železného kancléře“, který se chystá rozbít odkaz Angely Merkelové, příliš nepomáhá.
Po únorových volbách do německého Bundestagu se zdálo, že období rozhodné a akceschopné vlády je za dveřmi. Konstelace nového parlamentu prakticky neumožňovali – a stále neumožňují – jinou koalici než s křesťanským demokratem Friedrichem Merzem v čele. Jasné bylo také to, že první volbou jeho vítězné CDU/CSU koaličního partnera budou sociální demokraté končícího kancléře Olafa Scholze.
Merz sebevědomě prohlásil, že by se nový kabinet mohl pustit do práce do Velikonoc. Žádné zbytečné průtahy, když se kolem dosavadní geopolitické jistoty sypou. Nyní to však vypadá, že tento ideální scénář nevychází úplně podle Merzových představ a na novou vládu si Němci budou muset ještě nějakou dobu počkat.
Přitom to ze začátku vypadalo tak dobře. Ve výjimečném momentu soudržnosti například Scholz nabídl Merzovi, že s ním bude sdílet informace z mezinárodních jednání. Krok hodný rozumných politiků. A ne zrovna samozřejmý, vždyť ještě několik dní před tím si dvojice před kamerami nadávala do „blbů“. Dobrou vůli v politice zpozorovat, to zní spíš jak z nějakého snáře, nikoliv z reality dnešních dnů.
Donald Trump svými kroky i slovy zpochybňuje systém americké demokracie a dělby moci. Nejradši by se zbavil všeho, co nevyhovuje jeho politice. Ovládá administrativu i Kongres, ale na soudce zatím nedosáhne. Právě ti však jsou jednou z mála zbývajících pojistek před prezidentskou neomezenou mocí.
Karel Pučelík: Trump útočí na soudy. Co stojí mezi ním a diktátorskou moci?
Politika
Výprodej konzervativních ústupků
Koaliční jednání se ale paradoxně zasekla na dobré vůli. Před nedávnem totiž Merzova CDU/CSU společně se stranami odcházející vlády prohlasovaly uvolnění dluhové brzdy a shodly se na masivních investicích. Právě dluhová brzda byla na podzim rozbuškou, která nakonec vedla k předčasným volbám. Olaf Scholz tedy nakonec získal přesně to, co před několika měsíci žádal.
To, co se jeví jako harmonická spolupráce, má však i druhou stranu mince, která je pro Merze problematická. Omezení dluhové brzdy je tak pochopitelně velkým úspěchem pro sociální demokraty, kteří ho dosáhli prakticky bez boje. Nejdůležitější požadavek je odškrtnutý ještě dříve, než se vůbec vyjednala nějaká koaliční spolupráce.
Sociální demokraté mají dostatek slušnosti na to, aby svůj úspěch příliš nevytrubovali a zbytečně neprovokovali, ale zároveň chtějí víc. Merz se velmi pravděpodobně s nikým jiným nedomluví (v úvahu připadají pouze Zelení, extrémy zprava i zleva jsou vyloučené), tak proč ještě nepřitlačit? Jednání o dluhové brzdě je pryč, nabízejí se další ústupky, třeba v ekologické nebo migrační politice.
Sociální demokraté vědí, že na dobrou vůli se v politice nehraje, a co neuhrají teď, nemusí uhrát už nikdy. Zvláště s konzervativcem Merzem.
Německá Spolková rada, která zastupuje zájmy 16 spolkových zemí, dnes schválila obsáhlý finanční balík, jenž má zajistit stovky miliard eur na obranu a investice do infrastruktury. Opatření navržená stranami pravděpodobné příští vlády už v úterý schválili i poslanci volené parlamentní komory, Spolkového sněmu. Právní úpravu měnící ústavu, která vyžadovala v obou komorách nejméně dvoutřetinový souhlas, už musí podepsat jen prezident Frank-Walter Steinmeier. To se považuje spíše za formalitu.
Němci prolomí dluhovou brzdu. Steinmeierův nesouhlas se nepředpokládá
Politika
Taktika nebo chyba?
Je tedy dosavadní vývoj Merzovou taktikou nebo chybou? U koaličních vyjednávání sice média nejsou – a strany je berou natolik váženě, že vyjednavačům zakázaly fotit selfíčka – takže nevíme, zda stále ještě nejpravděpodobnější budoucí kancléř výměnou něco získal.
Nabízí se však vtíravá myšlenka, zda Merz je skutečně tak tvrdý a obratný „dealmaker“, jak se v kampani prezentoval. Nebo mu chybí zkušenosti? Ačkoli je na prahu sedmdesátky, byl maximálně poslancem a nikdy nezastával funkci v exekutivě. A jednání v jeho důvěrně známém prostředí byznysu mohou být na hony vzdálená politickým handlům.
Jisté pochybnosti zní i z jeho strany, která očekává více pravicových řešení a fiskální konzervatizmus. „Je to jasná porážka konzervativců hned na začátku koaličních jednání,“ okomentoval šéf mládežnické organizace Johannes Winkel. „Otázkou ovšem je, jaké je protiplnění za tento velký ústupek ve finanční politice,“ dodal.
Merz poslední týdny Němce připravoval, že zlikviduje merkelovské status quo, ovšem nyní to vypadá, že sociální demokraté budou v jeho „velké“ koalici dosti asertivní a manipulační prostor bude mít kancléř velmi omezený. Může být takový kabinet akceschopný?
