Karel Pučelík: Joe Biden varuje před krizí, kterou sám pomáhal nastartovat. Jak si ho bude Amerika pamatovat?
Joe Biden v pondělí odejde z Bílého domu a přenechá místo Donaldu Trumpovi, před kterým v posledních vystoupeních důrazně varuje. Proti jeho nástupu však udělal málo. Nyní končí jako neoblíbený politik. Kdo ale ví? Třeba k němu historie nakonec bude milosrdná.
„Doufám, že si bude historie pamatovat, že jsem přišel s plánem, jak obnovit ekonomiku a obnovit vedoucí postavení Ameriky ve světě,“ řekl Joe Biden v posledním prezidentském rozhovoru pro stanici USA Today. „A doufám, že se zapíše, že jsem to dělal poctivě a čestně, že jsem říkal, co jsem si myslel,“ dodal k ideální verzi svého odkazu.
Biden také litoval toho, že strávil možná až moc času nad politickými řešeními a méně času věnoval politice samotné. V tomto ohledu byl Biden byl v polarizovaném, světě osvěžující výjimkou a starou školou, nepopulistickým politikem, který přichází s určitým programem a chce ho skutečně plnit. Jeho mandát měl být vedený v pozitivním duchu, měl znovu nastartovat ekonomiku po covidové krizi, zlepšit životní úroveň střední a nižší třídy a nasměrovat Spojené státy do nového technologického věku.
Přesto se prezident ve svém posledním projevu z Bílého domu šance na podání vlastního pohledu na uplynulé čtyři roky vzdal, a namísto toho se stal prorokem zkázy. „Dnes se v Americe formuje oligarchie extrémního bohatství, moci a vlivu, která skutečně ohrožuje celou naši demokracii, naše základní práva a svobodu,“ řekl ve středu.
Přestože ve čtvrthodinovém výstupu ani jednou nevyslovil jméno Donalda Trump, není těžké si představit, před kým odcházející prezident tak mohutně varoval. Ani kdo se skrývá pod heslem „technologicko-průmyslový komplex“, vzhledem k plejádě miliardářů stojící ve frontě na políbení Trumpova prstenu. Biden by si určitě přál hovořit o něčem jiném, ale jeho slova na rozloučenou byla definována návratem Donalda Trumpa. A stejné je to i s jeho prezidentským obdobím.
Česko není prezidentský stát. Když byl prezidentem Zeman, provokoval veřejnost i politiky hloupými výroky. Asi ho to vnitřně uspokojovalo. Nijak to ale nesouviselo s fungováním tohoto státu. Petr Pavel se drží zkrátka. Ale ani marketingové fotostory z pouště na Dakaru nejsou součástí dění v této zemi. Jsou to hezké fotografie Pavla sedícího v písku. Toť vše.
Dalibor Martínek: Úřad prezidenta je zbytečný. A teď ještě Pavel naštval důchodce
Názory
Všechno mohlo být jinak
Jak si příští generace budou pamatovat prezidentský odkaz Joea Bidena, závisí i na počínání Donalda Trumpa v příštích čtyřech letech. Pokud se slova ze zmíněného projevu splní, a Trumpův druhý (a poslední) mandát bude katastrofou, na kterou nepůjde jen tak zapomenout, pokud si Trumpova administrativa vezme na mušku občanské svobody a poškodí mezinárodní obchod a pozici USA, těžko Biden vyvázne s pozicí „toho, který to říkal“. Spíše bude tím, nebo spíše jedním z těch, kteří hnutí MAGA předali klíče od Bílého domu.
Vůbec nejlépe by se Biden zachoval, kdyby odpracoval svůj mandát, v jehož průběhu by Demokratická strana měla šanci vystrčit do popředí nové osobnosti, a poté předal pochodeň mladší generaci. To by byl důstojný vrchol dlouhé a úspěšné kariéry hodné státníka. Kdo ví, třeba by ani to nakonec k Trumpově porážce nestačilo, ale Biden by určitě získal v učebnicích historie pěkné místečko, podobně jako Jimmy Carter, který sice nebyl úspěšným prezidentem, ale jako politik obstál.
Joe Biden však má na návratu Donalda Trumpa kvůli lpění na obhajobě lví podíl, přitom právě on byl jedním z mála lidí, kteří se mu mohli postavit. Biden sice nakonec dokázal osobní ambice upozadit, k čemuž mu straničtí jestřábi dozajista pomohli, a odstoupil z kandidatury. Avšak pozdě. Katastrofální kampaň se střídáním v cílové rovince nemá v historii obdobu.
Selhala však i celá Demokratická strana, která působila, jako by vítězství z roku 2020 nijak nevyužila a jako by vůbec neproběhla vnitřní debata o možném Bidenově nástupci. Jedna část předních politiků po pokažené debatě panikařila, jako by se až v tu chvíli dozvěděla, že prezidentovi je dvaoosmdesát, jiní se zase začali se předhánět s nedůstojnými historkami o tom, jak je na tom Biden mentálně špatně. Jen blázen by si mohl myslet, že takové reakce mohou kampani pomoci. Ostatně pokud by americké strany fungovaly na zdravých principech, nemohly by do loňského duelu nominovat Bidena ani Trumpa.
Praha daleko, pánbůh vysoko a Babiše to nezajímá. Příběh hejtmana Bělici za ANO v Moravskoslezském kraji ukazuje, jak se staví regionální kultíky osobnosti a jak se kumuluje politická moc v krajské politice v jedněch rukou. Růst krajských autoritářů se stává problém pro celou republiku.
David Ondráčka: Arogance a neomezená moc. Hejtman za ANO Bělica začíná připomínat tajemníka KSČ Mamulu
Názory
Nešťastná „Bidenomika“
Za doby Bidenovy vlády se americká ekonomika ozdravovala a vrátila se ke stabilnímu růstu. Nezaměstnanost se blíží historickým minimům a i nenáviděná inflace se vrací k cílovým dvěma procentům. Americkým akciím se daří a index S&P 500 se šplhá na nová a nová maxima. Je tedy ironií, že ani za ekonomickou politiku se Bidenovi nedostává ocenění. Ba naopak.
Biden patřil v ekonomické oblasti mezi aktivnější prezidenty, kteří se nebáli do hospodářství více zasáhnout. Hned zkraje po pandemické krizi přišel s několika balíčky. Kritici z Trumpova tábora však právě rozdávání viní z vysoké inflace. Dost pravděpodobné ale je, že za růstem nákladů mohou velkým dílem vnější důvody. Koneckonců ve většině západních zemí to není o moc lepší.
Hlavním problémem ale je, že Biden neprošel tzv. „Reaganovým testem“, jak připomínají i Financial Times. Slavný prezident přišel v závěru kampaně v roce 1980 s otázkou: „Máte se lépe než před čtyřmi lety.“ Chudší část americké společnosti v naší realitě nemůže odpovědět úplně kladně, protože zvýšené ceny základních artiklů dopadají právě na ně, a to navzdory Bidenově vládní pomoci.
Bidenova ekonomická politika ale nebyla jen špatná, na konečně hodnocení bude ještě dost času. Za zmínku stojí průmyslová strategie a například podpora výroby mikročipů, jejichž důležitost narůstá a v době umělé inteligence ještě posílí. „Rovnováha se bude měnit ve prospěch Bidena, protože vzpomínka na inflační šok vyprchá,“ citují Financial Times Iana Shepherdsona z Pantheon Macroeconomics. „Transformace, které přinesly jeho investiční programy, nadále přinášejí široké výhody napříč celou ekonomikou.“
Konečně, i tady se ukazuje, podobně jako v případě nedávno zesnulého Cartera, že jedno volební období je pro úspěšné prezidentství prostě málo. Některé věci se za čtyři roky prostě nestihnou, další zadupe nástupce a za dlouhodobé úspěchy si připíše zásluhy někdo jiný.
