Karel Pučelík: Německo na prahu nové éry. Co sledovat v nedělních volbách
Vítěz parlamentních voleb v Německu se jeví jako předem jasný, přesto nás v neděli nečeká nudné sledování výsledků. Klíčová otázka zní, zda nové rozložení Bundestagu poskytne prostor pro vznik akceschopné koalice. Jediný, kdo má odvahu Německo restartovat, je nejspíš jen lídr CDU Friedrich Merz. Dají mu k tomu voliči mandát?
Německý byznys si v průběhu týdne oddechl. Nechal se totiž přesvědčit, že žádné politické zemětřesení v neděli nenastane. Příští vládu budou s téměř se stoprocentní jistotou skládat seriózní hráči, favorizovaný šéf křesťanských demokratů Friedrich Merz totiž opakovaně vyloučil, že by chtěl jednat s extremistickou Alternativou pro Německo, která podle průzkumů skončí na druhém místě. Ani zisk přes 20 procent jí k vyškrábání z opozice nepomůže, protože s tak toxickým subjektem nikdo jednat nechce.
Karty se zdají být poměrně jasně rozdané, přesto však neleze říct, že nelze očekávat překvapení, nebo že nebude co sledovat. Klíčovou otázkou ale není to, kdo vyhraje, ale jakým poměrem. Očekávaných třicet procent pro unii CDU a její bavorské sesterské CSU totiž není žádné velké terno. Minimálně to alespoň není dost na to, aby mohla vládnout sama.
Pokud volby nedopadnou dramaticky jinak, než jak předpovídají průzkumy, bude CDU/CSU potřebovat alespoň jednoho koaličního partnera, který vzejde z dvojice Sociální demokratů (SPD) a Zelených. Dvojkoalice je i výsledkem, který si přeje sám Merz. Pokud by ale výsledky jeho strany byly méně přesvědčivé, musel by sáhnout po třetím partnerovi. A jak si pamatujeme z posledních let, trojkoalice by nemusela být akceschopná. Zvláště v případě CDU, SPD a Zelených, jejichž názory na klíčové otázky se dost liší.
Pro Merze není důležité jen to, jak dopadne jeho strana, ale i jak si povedou malé strany pohybující se na hranici pěti procent potřebných pro vstup do parlamentu (detailněji v magazínu Politico). Když malé strany jako postkomunistická Levice a antisystémová Aliance Sahry Wagenknechtové neproklouznou, jejich zisky se přerozdělí mezi úspěšnější uskupení. Totéž se týká pravicově liberálních svobodných demokratů (FDP), která by byla programově přirozeným partnerem CDU, jejich výsledek však za žádných okolností na dvoučetnou koalici stačit nebude, a tak pro Merze bude lepší, když FDP skončí v poli poražených.
Nedělní německé parlamentní volby vyhraje konzervativní unie CDU/CSU Friedricha Merze, k sestavení většinové vlády bude ale možná potřebovat dva koaliční partnery. Vyplývá to z nového průzkumu agentury INSA. Podle něj a prohlášení jednotlivých stran o povolební spolupráci by v úvahu připadala jen takzvaná keňská koalice, tedy spolupráce CDU/CSU, sociálních demokratů (SPD) a zelených.
Volby v Německu vyhraje CDU/CSU Friedricha Merze, ukázal průzkum
Politika
Konec merkelovské politiky
Friedrich Merz se na vrchol dostává až na prahu sedmdesátky. Přestože se v politice pohybuje už dlouho, působil však maximálně jako zemský a spolkový poslanec, ale nikdy nebyl členem vlády. Důvodem je zejména to, že nesouzněl s Angelou Merkelovou. Není tedy divu, že jeho CDU je dost jinou stranou, než za dnes polarizující kancléřky. Merz by rád viděl Německo více pravicové. Není však populistou, jakých nyní vídáme po světě nespočet. Sám se považuje za jakousi „poslední stanicí“ před populismem. Pokud neuspěje on, příští vládu bude dost možná dávat dohromady krajní pravice.
Předvolební kampaň ovládla debata o migraci, ale výzev před sebou má Německo mnohem víc, zejména v oblasti ekonomiky. Merz si to uvědomuje, přestože v nedávném rozhovoru pro magazín The Economist tvrdil, že německý průmysl je stále silný, připustil, že „byznysový model země je pryč“. Ostatně problémy vidí i odstupující kancléř Olaf Scholz – liší se však v přístupu, SPD by ráda masivně investovala, CDU chce snižovat daně a byrokracii. Od Scholze však lze těžko očekávat, že najde dostatek kuráže na bourání starých pořádků.
To Merz je něco úplně jiného, než na co jsme ze zpráv z Německa zvyklí. Namísto tradičního „kapitalismu s lidskou tváří“ ztělesňuje Merz dravý a více byznysový (a jak poukazuje The Economist – americký) přístup k ekonomické politice, což u bývalého šéfa německé pobočky investiční firmy BlackRock moc nepřekvapuje.
Kromě snižování daní a byrokracie na rozhýbání hospodářství si také chce posvítit na sociální systém, prý nechce platit lidem, „kteří nechtěj pracovat“. Všechno zní tak trochu jako z pravicové ideologické příručky, ale na druhou stranu jeho dogmatický výklad narušuje zmínka o možné diskusi nad reformou fiskálního stropu, který značně omezuje možnosti vládních investic.
Válka nutí lidi, aby si vybrali stranu. A americký prezident Donald Trump, jak se mnohým v Evropě zdá, stojí na straně ruského prezidenta Vladimira Putina, napsal bruselský server Politico. Zásahy nového šéfa Bílého domu do rusko-ukrajinského konfliktu podle serveru učinily noční můry Ukrajinců i mnoha jejich spojenců skutečností a převrátily transatlantický vztah, který je základem evropské bezpečnosti od roku 1945.
Trump si vybral Putina. Nyní jsou spojenci, píše Politico
Politika
Kosmetické změny nestačí
Ekonomové se vesměs shodují, že žádná polovičatá řešení stačit nebudou. Ačkoli si byznys mohl na chvíli oddechnout, že se ke kormidlu nedostane krajní pravice a že se příští vláda ani nejspíš nechystá rozbít Evropskou unii, je ekonomika našeho souseda ve velkém problému.
Tahounem ekonomiky byl dlouhá desetiletí automobilový průmysl, který však dnes není v dobré formě. Má to hned několik důvodů, z nichž jen některé mají v rukou sami Němci. Evropský autoprůmysl se přesouvá s elektromobilitě, ale poptávka po těchto autech ani infrastruktura ve většině Evropy nedrží krok. Pro automobilky se zhroutil donedávna výnosný trh v Číně, navíc tamější značky si už brousí zuby na evropské silnice. A co udělá nejen s autoprůmyslem Donald Trump?
Merz by ideálně posunul datum konce prodeje aut se spalovacími motory, který EU stanovila na rok 2035, ale k tomu se mu budou těžko hledat koaliční partneři, protože SPD ani Zelení s touto strategií nesouhlasí. Otázkou také je, jestli by to pomohlo, protože tenhle proces už je rozjetý, peníze zainvestované, a další změny by dost možná přinesly jen další chaos.
Kosmetické změny tentokrát nepomohou. Je nadějí na nový start německého motoru Friedrich Merz? Ať už ale v neděli výsledky dopadnou jakkoli – varianty se nabízí asi jen dvě. Buď se Německo vydá novým směrem dle Merzových vizí nebo země ulpí v chaosu a koaličních půtkách.
