Karel Pučelík: Trump útočí na soudy. Co stojí mezi ním a diktátorskou moci?
Donald Trump svými kroky i slovy zpochybňuje systém americké demokracie a dělby moci. Nejradši by se zbavil všeho, co nevyhovuje jeho politice. Ovládá administrativu i Kongres, ale na soudce zatím nedosáhne. Právě ti však jsou jednou z mála zbývajících pojistek před prezidentskou neomezenou mocí.
Donald Trump si našel nové nepřátele, tentokrát jsou jimi soudci. Spory na různých úrovních justičního systému prezidenta provází od začátku jeho druhého mandátu, tento týden však eskalovaly poté, co soudce James Boasberg nařídil, aby se letadla s deportovanými Venezuelany spojovanými s jistým kriminálním gangem otočila.
Trump si do své politiky nerad nechává mluvit a do Boasberga se nepřekvapivě opakovaně opřel na své sociální síti Truth Social. „Pokud prezident nemá právo vyhnat vrahy a další zločince z naší země, protože radikální levicový šílený soudce chce převzít roli prezidenta, pak je naše země ve velkých problémech a je odsouzena k zániku,“ napsal ve středu, a volá po impeachmentu zmíněného soudce.
Nevybíravé urážky kolegy dokonce vyprovokovaly předsedu Nejvyššího soudu USA Johna Robertse k veřejnému vyjádření, což se stává velmi zřídka. Výjimečnost situace podtrhuje i fakt, že soudce do funkce jmenoval republikán George Bush a bývá považován za konzervativce. „Již více než dvě století platí, že obžaloba (impeachment - pozn. red.) není vhodnou reakcí na nesouhlas s rozhodnutím soudu. K tomuto účelu existuje běžný odvolací proces,“ uvedl.
Nástup Donalda Trumpa takřka ze dne na den změnil fungování mezinárodní politiky. Obětí je mnoho – a jednou z nich je NATO. Ještě nedávno velmi viditelná instituce se bude muset v novém rozdrobujícím se světě poprat o své místo.
Karel Pučelík: Najde „neviditelný“ Mark Rutte pro NATO místo v trumpovském světě?
Leaders
Brzdy nebrzdí a protiváhy si vzaly volno
Donald Trump má pravdu v jednom. USA jsou velkých problémech – a s větší či menší mírou přehánění jsou možná i odsouzeny k zániku, alespoň tedy v takové podobě, v jaké je desítky či stovky let známe. Důvody však nejsou ty, které ve svém postu prezident zmínil. Trump totiž podkopává samotné základy americké demokracie.
Spojené státy, které se rády staví do popředí jako symbol svobody a práva, stojí na základním principu brzd a protivah výkonné, zákonodárné a soudní moci. Žádná ze složek nesmí mít absolutně navrch. I přestože jsou USA prezidentskou demokracií, musí kroky hlavy státu podléhat kontrole. A s tím Donald Trump evidentně nesouhlasí.
Jak už naznačuje vyjádření soudce Robertse, v demokratickém soukolí má Trump řadu možností, jak s rozhodnutím soudce Boasberga naložit – lze je napadnout tradiční právní cestou. Rozhodně není na místě zostuzování soudce na sítích a snahy o jeho odstranění.
V důsledcích tady nejde o deportace, ale o povahu americké demokracie. Mohou nadále soudci rozhodovat nezávisle bez obav o budoucnost a bez politického tlaku? Mohou ve funkcích zůstat i ti soudci, kteří si s Trumpovou ideologií nesednou? V demokratické společnosti musí odpověď znít kladně. Demokracie nemůže fungovat bez vlády práva. Vzpomeňme si na ideologii poplatné soudy z dob minulého režimu.
Americký viceprezident J. D. Vance si na nedostatek pozornosti světových médií nemůže stěžovat. Zatímco se snaží působit mocně a rozhodně, v Bílém domě je beznadějně vedlejší postavou, a světovým lídrům demokratického světa je pro smích.
Karel Pučelík: Vance je loajální rádoby ohař. V očích demokratických lídrů je za klauna
Názory
Trump na prahu diktátorství
Nezávislost soudní moci je v dnešní době důležitější než dřív. Donald Trump se totiž těší nevídaně vlivné pozici. Do vládních funkcí si najmenoval své mnohdy nekompetentní a dokonale oddané lidi, kteří jsou jeho prodlouženýma rukama, a nelze od nich očekávat, že budou Trumpovu politiku kultivovat, nebo mu dokonce oponovat. Od toho tam nejsou.
Podobný pohled skýtá i Kongres. V Senátu i Sněmovně reprezentantů mají minimálně na dva roky republikáni většinu. To by samo o sobě nemuselo znamenat nic ohrožujícího. Republikánská strana je však dnes ideologicky i organizačně podřízena Trumpovi, a ani její zákonodárci patrně nebudou důslednou protiváhou prezidentské administrativy.
Ani s opozicí to není slavné. Demokratická strana nejenže nemá moc možností, jak se v Kongresu Trupovské většině efektivně postavit, ale navíc upadla do řešení vlastních problémů a hledá cestu z vlastní krize identity. Lepší čas si vybrat nemohla. Dnes bohužel není relevantní politickou silou.
Jsou to tedy právě soudci, kteří jsou jednou z mála překážek mezi Donaldem Trumpem a diktátorskou mocí. Diktátorskou mocí, o kterou evidentně usiluje.
