Karel Pučelík: Začalo se klidně, končí se urážkami. Německá volební kampaň jde do finále

Unavený a nevýrazný kancléř Olaf Scholz se v německých volbách střetne s rozhodným Friedrichem Merzem. Možná až moc rozhodným. Šéf křesťanských demokratů nabízí „nemerkelovský“ přístup, který může být novým impulsem pro Německo, ale také může klidně působit jako rozdělující element, a to i daleko za hranicemi Německa.

Němci se už příští týden vydají k volebním urnám. Zdá se, že po delší době si budou vybírat ze dvou poměrně odlišných alternativ. Jednu představuje rázný křesťanský demokrat Friedrich Merz a druhou konsenzuální končící kancléř Olaf Scholz ze Sociálně-demokratické strany. Formálně je tu ještě třetí varianta v podobě Alternativy pro Německo, která však na do složení vlády ani letos téměř jistě nepromluví.

Kampaň začala ještě před Vánoci relativně klidně, prakticky celé politické spektrum se shodovalo, že předčasné volby jsou potřeba, že země potřebuje v náročném období akceschopnější vládu. Nyní si však jdou Merz se Scholzem tvrdě po krku a mluví se dokonce o historickém okamžiku – bohužel ne úplně v pozitivním smyslu.

Hlavním tématem kampaně je od začátku ekonomika. Německý ekonomický motor už nefunguje jako dřív, a je třeba ho znovu nastartovat nebo rovnou vyměnit za jiný. Klidnou debatu ale nahradil střet o budoucnost migrační politiky, a kupodivu se může lámat chleba i nad vizemi budoucnosti Německa v Evropské unii.

Nejlepší výchozí pozici má Friedrich Merz. Po dlouhé době je předsedou CDU, který má skutečně šanci stát se kancléřem. Devětašedesátiletý politik si dává dobře záležet, že pod jeho vedením jde o jinou stranu než za kritizované Angely Merkelové, se kterou neúspěšně sváděl souboj o tvář strany už v minulosti. Olaf Scholz je naproti tomu do značné míry pokračovatelem její éry. V názorech na ekonomiku se tato dvojice neshodne, zatímco CDU chce nižší daně a větší rozpočtovou disciplínu, SPD by nejradši zvyšovala daně. To však není nic nového.

Němci brzy vyrazí volit. Která strana je chce nejvíc zadlužit?

Politika

Realizace většiny volebních programů nejsilnějších německých politických stran by vedla k růstu veřejného zadlužení, což by mohlo mít širší dopady na německou ekonomiku a její konkurenceschopnost. Vyplývá to ze studie mnichovského ekonomického institutu Ifo, která analyzuje dopady předvolebních slibů německých politických stran na hospodářství. Největší negativní dopad na hospodaření státu by mělo uskutečnění slibů levicově populistického Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW), a to až 199 miliard eur (4,99 bilionu korun) ročně.

ČTK

Přečíst článek

Námluvy s krajní pravicí?

Větší turbulence přinesla migrace, která je po sérii útoků v Německu pro mnoho voličů klíčovým tématem. Ještě za stávajícího parlamentu se Merz rozhodl, že protlačí zpřísnění migrační politiky, k čemuž neváhal využit i podpory krajně-pravicové Alternativy pro Německo. Pro velkou část společnosti to byl šokující krok, protože AfD dosud byla stranou, se kterou se prostě za žádných okolností nespolupracuje.

Porušení tohoto nepsaného pravidla mohlo působit jako zásadní přelom. Merzovi totiž téměř jistě nebudou na kancléřské křeslo stačit jen hlasy pro jeho CDU, bude muset vyjednávat koalici – a se sociálními demokraty ani se Zelenými, kteří jsou prakticky jedinými slušnými partnery (pravicová s liberální FDP se dost možná do parlamentu nedostane), to pravděpodobně nepůjde jako po másle- Dostane se k moci s pomocí AfD?

Šéfovi konzervativců nastal čas velkého vysvětlování a musel zařadit zpátečku. Dušuje se, že žádná spolupráce s krajní pravicí po volbách není v plánu. A s přihlédnutím, jaký humbuk prohlasování migračního zákona vyvolalo, mu nejspíš můžeme věřit. Německá společnost sice je ochotná hlasovat pro program posunutý více doprava, ale pro nahnědlé populisty nikoliv.

AfD navíc přemýšlení lídrům „tradičních“ stran dosti usnadňuje. Cestou „melonizace“, tedy snahou o posun do politického mainstreamu, se totiž nevydává. Naopak. Kandidátka na kancléřku Alice Weidelová sice tak může na první pohled působit, ale v jádru je strana stále extremistická. Dokonce si neodpustí ani narážky na nacismus. Například když stranický dav skanduje heslo „Alice für Deutschland“, což je parafráze nacistický pokřik „Alles für Deutschland“, který je v Německu zakázaný. Přestože AfD nejspíš SPD přeskočí a skončí druhá, zbudou na ní opět jen opoziční lavice. Naštěstí.

Putin s Trumpem rozhodují o válce a míru. A Evropa to má platit

Politika

To bude velká sláva: Trump s Putinem se brzy potkají nad dohodou o míru na Ukrajině. Nadšeně o tom píší ruská média. V Evropě zavládlo zděšení nad mocenskou hrou obou velmocí.

tzv

Přečíst článek

„Jak hloupý musíte být?“

To však nejsou všechny třecí plochy. Friedrich Merz také slíbil, že v případě zvolení bude tvrdší, a to i v otázce migrace. Neváhal by prý trvale uzavřít hranice, aby bylo možné migranty zastavit a otočit ještě před vstupem do Německa. Má to však jeden háček – permanentně uzavřené hranice jdou proti pravidlům Schenghenského prostoru. Pro opatrného Scholze je něco takového nemyslitelné. „Jak může být někdo hloupý,“ rozčílil se na Merze ve vypjaté televizní debatě. Uzavření hranic porušující evropské právo by podle něj rozdělilo Evropu a nahlodalo její soudržnost. Merz reagoval, že pokud je Scholz se svou politikou spokojený, tak asi „nežije na této planetě“.

Scholz však má v podstatě pravdu. Evropská migrační politika zasluhuje revizi, nebo minimálně dodržování už dohodnutých pravidel, ale Merzův krok je velmi riskantní. Tím spíš, že dalším bodem bývalého byznysmena je slib, že v jednání s Donaldem Trumpem bude efektivní a důrazný. Sám Merz tvrdí, že by Evropa měla být jednotná a odhodlaná. Pokud prý do Washingtonu „přijede jako trpaslík, budou s ní jako s trpaslíkem jednat“. Na jedné straně tedy volá po jednotě, ale v praktické politice se nebojí rozdělovat.

Olafa Scholze všichni známe dobře, nejspíš až moc dobře. Fridrich Merz nabízí jiný přístup, možná až moc jiný.