Merz se dohodl se sociálními demokraty. Žádných sto dní na rozkoukání jeho vláda nedostane
Budoucí vláda si dává za úkol opět z Německa udělat evropského lídra. Plánuje snižovat daně, masivně investovat, posílit domácí firmy a najít víc peněz pro obranu. To vše ve stínu cel Donalda Trumpa a války na Ukrajině.
Když se před několika týdny začaly množit zprávy, že se jednání o nové německé vládě začínají zasekávat, nevypadalo to, že Friedrich Merz svůj slib o rychlém složení kabinetu splní. Vše se ale otočilo a naši západní sousedé pravděpodobně budou mít nové vedení země skutečně do Velikonoc. Dohoda i jména na konkrétní posty už jsou na světě. Není překvapením, že se křesťanští demokraté (CDU) Friedricha Merze se dohodli na spolupráci se sociálními demokraty (SPD).
Překvapivě však může působit znění koaličního programu. Alespoň pro toho, kdo sledoval pozorně sledoval předvolební kampaň, která byla na německé poměry dosti bouřlivá. Kandidáti na post kancléře Friedrich Merz a Olaf Scholz si tehdy nadávali do blbů a jejich politické pozice se zdály být dosti vzdálené. Nakonec to vypadá, že se zájmy jejich stran dokázaly docela dobře sladit.
Jednou ze změn je i ta, že Olaf Scholz už žádnou funkci ve vládě zastávat nebude, po letech bude jen poslancem. Vicekancléřem a ministrem financí se má stát Lars Klingbeil z pravého křídla SPD. Toto pro zahraniční pozorovatele relativně nové jméno je radno si zapamatovat.
Pád finančních trhů sice může působit tak, že se děje za zavřenými dveřmi Wall Street, City a dalších světových burz. Důsledky si však najdou cestu i do peněženek běžných Američanů, včetně voličů Donalda Trumpa. Obávat se mohou například o svoje důchody. Ustojí to Trumpova administrativa?
Karel Pučelík: Trump dělá Američany znovu chudými. Jak dlouho mu budou útok na jejich blahobyt trpět?
Názory
Něco pro každého
Konzervativec Friedrich Merz se do kampaně pustil s vervou jako jakási Margaret Thatcherová německé politiky. Podobně jako někdejší britská premiérka se zavázala rozbít středové status-quo ve prospěch neoliberalismu, i Merz se chtěl pustit do demontáže merkelovského konsenzu. Více šetření, nižší daně, lepší přístup k byznysu.
Oproti Scholzovi, který byl sám v jistém smyslu pokračovatelem Merkelové, a jehož sociální demokraté chtěli větší zdanění bohatství a masivní státní investice, působil Merz radikálně. Tím spíš, když si na pomoc se zpřísněním migrační politiky zavolal extremisty z Alternativy pro Německo. Sám si potom nejspíš uvědomil, jak daleko zašel, a šlápl na brzdu.
Program nové vlády ale není tak radikální, jak se v únoru mohlo očekávat. Dalo by se říci, že si v něm každý něco najde. Konzervativci požadovali fiskální disciplínu, ale místo toho přišlo omezení dluhové brzdy (což Merze a CDU podle průzkumů stálo dost politického kapitálu), na druhé straně se ale najde i prostor pro daňové škrty a snižování stavu státních zaměstnanců i boj s byrokracií. Takže spokojení mohou být obě vládní strany. Minimálně na papíře.
Alternativa pro Německo program shrnula jako „business as usual“ - nic nového pod Sluncem. Krajní pravice to sice říká s despektem, ale my ostatní si vlastně můžeme oddychnout. Německá politika byla především o dohodě a řešeních, která mohou přetrvat vícero volebních období.
Francouzský soud zakázal symbolu tamější krajní pravice kandidovat v příští prezidentských volbách. Ambiciózní, populistické a antiimigrační Národní sdružení rozsudek uvrhl do nejistoty. Může vůbec pomýšlet na další úspěchy bez jména Le Pen v čele? Po zvolení Donalda Trumpa i po jeho soudních třenicích se však další vývoj těžko odhaduje.
Karel Pučelík: Le Penová měla z europarlamentu dojnou krávu. Její prezidentská kandidatura je po verdiktu v troskách
Názory
Jak nakopnout ekonomiku?
Úkolů pro nového kancléře je nepřeberné množství. „Pro Merze nebudou žádné líbánky, žádných prvních 100 dní. Je těžké si představit tak náročný nástup, jako je tento,“ uvádí v deníku The Guardian odborník na Německou politiku John Kampfner.
Je to právě Německo, které má jako jedna z mála evropských ekonomik solidní přebytek obchodní bilance se Spojenými státy a na export spoléhá. Proto bude muset Merz jednat s administrativou Donalda Trumpa. Německo by mělo být nadále spojencem Ukrajiny, i proto bude třeba znásobit výdaje na obranu. Z domácích témat převládá ekonomika. Německý motor se totiž zadřel, v posledních letech ekonomika roste anemickým tempem.
„Především posílíme cenovou konkurenceschopnost německého hospodářství,“ potvrzuje Friedrich Merz. Měla by klesnout daň energií, a tím zlevnit drahý elektřina a plyn, a po roce 2028 i korporátní daň. Elektromobily dostanou daňové prázdniny.
Pozornost ale přitahuje především „německý fond“, který má financovat obří investice do firem a start-upů. Nyní se počítá s deseti miliardami eur ze státních peněz, ale se zapojením soukromého sektoru by mohl obsahovat až sto miliard.
Ačkoli ekonomové podotýkají, že by program mohl být komplexnější a konkrétnější, je poměrně ambiciózní. Předcházející kabinet Olafa Scholze se utápěl v koaličních půtkách a v důležitých rozhodnutích váhal. Bude Merz úspěšnější? Jisté je, že prostoru pro zaváhání moc nezbývá.
