Místo záchrany klimatu kulturní války? Britský premiér Sunak představil bizarní reformu
Britská vláda oddálila konec spalovacích motorů a v rámci změny klimatické politiky kuriózně zrušila i neexistující opatření. Rozčílila tak odborníky, automobilky i některé přední konzervativce. Politické zisky přitom patrně budou minimální.
Rishi Sunak minulý týden mnohé překvapil. Rozhodl se totiž citelně oslabit vládní ekologický a klimatický program, což vyvolalo řadu negativních reakcí ve společnosti, v byznysové sféře a mezi šéfy automobilek, a konečně i uvnitř jeho vlastní Konzervativní strany. Vláda se sice se stále hlásí k uhlíkové neutralitě k roku 2050 (k čemuž se Británie právně zavázala), ale podle odborníků nynější „reformy“ plánu rozhodně nepomohou.
V době, kdy se hovoří o tom, že lidstvo v boji proti klimatickým změnám tahá za kratší provaz, se britská vláda například rozhodla o pět let posunout zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory nebo zpomalit masovou výměnu plynových kotlů plánovanou na rok 2035. Sunak tak trochu ironicky osekává jednu z mála smysluplných politik svého předchůdce v Downing Street Borise Johnsona, v jehož kabinetu byl ministrem financí – tedy tradičně druhou nejvlivnější postavou.
Plánovaná těžba lithia v Krušných horách vyvolává řadu negativních reakcí místních obyvatel. Lidé v okolí Cínovce, Dubí i Teplic se obávají zhoršení kvality života, dopadu na krajinu či vlivu na podzemní vody. 
Obří bohatství, ale za jakou cenu? Těžba lithia v Krušných horách zničí krajinu, obávají se místní
Zprávy z firem
Oznámení o změnách mělo poměrně bizarní charakter, protože Sunak zrušil i daně, které nikdy nikdo neschválil a opatření, které po Britech nikdy nikdo nechtěl. „Zvláště znepokojivé je, že se objevují nepravdivá tvrzení a dezinformace o dani z masa, která nikdy neexistovala, nebo o povinném sdílení aut či o sedmi popelnicích (na třídění – poznámka autora). Je to naprosto nepravdivé a jedná se o nejhorší příklad politiky kulturní války, který se snaží záměrně uvádět v omyl,“ shrnul pro Observer bývalý konzervativní ministr životního prostředí Chris Skidmore.
Firmy kroutí hlavou
Sunakova vláda tak chce ulevit peněženkám už tak dost zkoušených občanů. Ministři ale evidentně příliš nechápou, jak funguje trh nových technologií. Jak připomíná týdeník The Economist, obyčejní Britové si dost možná v konečném důsledku připlatí. „Zpoždění pravděpodobně odradí investory a zkomplikuje snižování cen technologií, jako jsou tepelná čerpadla. To v dlouhodobém horizontu zvýší náklady spotřebitelů, nikoliv je sníží,“ uvádí magazín. „Právě stabilní a dlouhodobé postupy snižují náklady na nové technologie,“ dodává.
S tímto tvrzením nejspíš souhlasí i zástupci byznysu. Velmi překvapené jsou v Británii působící automobilky. Kdo by si snad myslel, že je změna potěší, nemá pravdu. Na neustálé změny ekologické politiky si stěžovali ve Fordu, který v následujících letech přesměruje výrobu hlavně na elektromobily (po padesáti letech kvůli tomu poslal do důchodu i legendární Fiestu).
„Od vlády Spojeného království potřebuje tři věci: ambice, odhodlání a důslednost. Zmírnění závazku do roku 2030 by ohrozilo všechny tři,“ uvedla šéfka tamější odnože značky Lisa Brankinová. Kritika je pochopitelná, vždyť ministr Michael Gove se ještě v létě dušoval, že termín konce spalovacích motorů na ostrovech je pevně daný. Stěžovali si ale i další velké firmy, například energetický distributor Eon UK.
Další obětí aktivistů ze skupiny Letzte Generation se stal symbol Berlína, Braniborská brána. V minulosti se snažili poškodit i Rafaelův obraz Sixtinské madony v Drážďanech či dílo Gustava Klimta Smrt a život, které je vystaveno ve Vídni.
A zase ti aktivisté. Braniborská brána se zbarvila do červena
Politika
Nelogické politické počty
Nechce se mi věřit, že by politici, kteří už léta vedou zemi, takto nechápali, jaké ekonomické důsledky dopadnou na občany i podniky. Hospodářská a ekologická hlediska možná „jen“ padla za oběť politickému boji. Konzervativní strana se s blížícím se volebním rokem a zároveň neblížícím se stavem preferencí s vedoucí Labouristickou stranou patrně snaží vůči své konkurenci nějak vymezit. Jelikož labouristé v případě zvolení plánují do ekologické transformace lít miliony liber ročně, nabízí se klimatická politika jako dobré bojové pole.
Paradoxní ale je, že ani logika politického hlediska nedává o moc větší smysl než toho ekonomického. Moc hlasů totiž Sunakovi nejspíš nepřinese, naopak může část dosavadní podpory ztratit. Konzervativci mají v paměti výsledek z červencových doplňovacích voleb v Uxbridge na okraji Londýna, kde vymezování proti platbám starých aut za vjezd do centra zachránilo straně poslanecké křeslo. V celostátním měřítku to ale nebude tak jednoduché.
Když se podíváme například na květnový průzkum projektu More in Common UK, zjistíme, že skoro čtyřicet procent voličů konzervativců si už tehdy myslelo, že vláda pro klima nedělá dost. V případě labouristů a středových Liberálních demokratů bylo toto číslo ještě vyšší – kolem šedesáti procent. Pro některé dosavadní vládní voliče se klimatická politika může stát důvodem, proč raději podpořit třeba zmiňované liberály (hojně oblíbené mezi středopravými vzdělanými a bohatšími lidmi), liberálové zase dostali další důvod, proč o hlasu pro „torye“ vůbec neuvažovat.
Problém se Sunakovou politikou má i mnoho výrazných konzervativců, kromě zmíněného Skidmorea například dlouholetý ochránce přírody, nynější člen Sněmovny lordů a někdejší kandidát strany na londýnského starostu Zac Goldsmith. „Nejde ani tak o jednotlivá opatření, která oznámil. Jde spíše o jazyk a politiku. Jde o jasný pokus udělat z životního prostředí klínovou otázku, jako je tomu v USA. Tomu jsme se až dosud dokázali vyhnout, spory se většinou týkaly prostředků, nikoli cílů. Obětovat životní prostředí kulturním válkám je cynické, zničující a nesmírně nezodpovědné,“ řekl Observeru.
Luxusní superjachty byly mezi prvními, které západní vlády zabavily ruským oligarchů po zavedení sankcí. Jenže jejich prodej je značně komplikovaný. A tak třeba malý ostrovní stát Antigua a Barbuda platí v přepočtu stovky tisíc korun týdně za údržbu jachty Alfa Nero (na hlavním snímku) dříve patřící fosfátovému králi Andreji Gurjevovi, aby nezplesnivěla a stala se nakonec neprodejnou, napsal deník The Wall Street Journal.
Západ s pompou zabavil jachty ruských oligarchů. A se zatnutými zuby platí miliony za údržbu
Money
Německá cesta?
Sunakovy reformy se časově téměř překrývají s Německou diskusí o povinné výměně plynových koltů za tepelná čerpadla. Scholzova vláda sociálních demokratů, zelených a svobodných demokratů však zvolila jiný přístup a zákon se rozhodla protlačit i za cenu značných politických ztrát. Podle průzkumů je nespokojenost s vládou hmatatelná.
Zdá se, že srozumitelnost klimatických politik obvykle začíná mít trhliny ve chvíli, kdy tahá lidem peníze z kapes. Takové tepelné čerpadlo prý může stát až 20 tisíc eur, přičemž kritice příliš nepomohlo ani to, že stát zaplatí až sedmdesát procent částky.
Přestože je Německá cesta racionálnější než ta britská, také není příliš úspěšná. Aby měly takto důležité a dlouhodobé politiky fungovat, musí mít širší podporu. Jednostranné akce „na sílu“ nejsou úplně strategické i proto, že otevírají dveře populistům (tady konkrétně Alternativě pro Německo), pro které jsou neoblíbené vlády poměrně snadným soustem. Sečteno a podtrženo – v komunikaci klimatických témat se mají politici ještě hodně co učit.
