Ničí mě evropský duch porážky, říká evropský jestřáb a pochmurný vizionář Emmanuel Macron
Emmanuel Macron pro magazín The Economist osvětlil svá nedávná slova o možné „smrti Evropy“. Snaží se francouzský prezident být silným lídrem, kterých se kontinentu zrovna nedostává, nebo chce jen odvrátit porážku v eurovolbách?
O francouzském prezidentovi Emmanuelu Macronovi se v posledních měsících hovořilo v souvislosti s vlnou protestů, blokád a vnitropolitických krizí. Nyní se však jeho jméno objevuje v zahraničně politických konotacích. Ačkoli dříve mluvil o nutnosti „neponížit Rusko“, je aktuálně jedním z evropských jestřábů, který nevylučuje ani možnost nasazení francouzských jednotek přímo na Ukrajině.
Kromě toho se šestačtyřicetiletý politik stal jakýmsi ponurým vizionářem, což dobře ilustruje rozhovor publikovaný na webu britského magazínu The Economist, v němž se obsáhle vyjadřuje k bezpečnostní, ekonomické i politické budoucnosti evropského kontinentu. Zase jednou působí poměrně radikálně, čímž se vymyká svým evropským protějškům.
Vidět francouzskou hlavu státu, která dokáže vidět větší obrázek, je příjemná změna. Ne všichni evropští lídři však Macronovy teze slyší rádi – například pro celoevropská řešení nezbytný německý kancléř – což dramaticky snižuje šance na úspěch francouzských plánů.
Skotský premiér Humza Yousaf si chtěl ulehčit vládnutí, místo toho během několika dní přišel o místo. Svou nacionalistickou stranu tím navíc uvrhl ještě do hlubších potíží, než se před tím nacházela.
Karel Pučelík: Skotským nacionalistům dochází palivo
Názory
Evropa nesmí spoléhat na druhé
V nedávném projevu na pařížské Sorbonně prezident parafrázoval slova spisovatele z přelomu 19. první poloviny 20. století Paula Valéryho, že „Evropa může zemřít“. „Zaprvé proto, že čelíme vojenskému a geopolitickému riziku, bezpečnostnímu riziku. Evropa není nejbezpečnějším regionem na světě, přestože kontinent má dnes solidní, komplexní a efektivní model ozbrojených sil, jako je například francouzská armáda,“ vysvětluje.
„Když se však podíváme na Evropu jako celek, zjistíme, že investovala do své obrany a bezpečnosti mnohem méně než Spojené státy nebo Čína a že se nachází v globálním prostředí, kde se opět vrací šíření zbraní hromadného ničení: Rusko, ale také Írán a další mocnosti. A nejenže se na evropskou půdu vrací válka vysoké intenzity, ale navíc ji vede jaderná mocnost s válečnickou rétorikou,“ dodává Macron.
Není překvapivé, kam tím míří. Nejistota, kterou do atlantického partnerství přinesl Donald Trump, ukázala, že spoléhat se na v obranné politice na americkou pomoc může být krátkozraké. Evropa, jako silný politický a ekonomický blok, by měla mít k obraně vlastní prostředky. Do společného systému chce zahrnout i Velkou Británii a státy mimo EU, ostatně i o tom bude v červenci na půdě Churchillova rodiště v Blenheimském paláci jednat Evropské politické shromáždění – Macronův nedávný výtvor.
Macron nechce obcházet NATO, ale kritici však tvrdí, že kontinentální řešení může Spojené státy a Evropu oddálit, a takové riziko chce podstupovat málokdo.
Čínský prezident po letech opět brázdí Evropou a slibuje hory i s horákyněmi. Zatím byl ve Francii, zastaví se také v Maďarsku a Srbsku, což logicky naznačuje, že půjde o otevírání dveří čínské invazi elektromobilů do Evropy. Na rozdíl od minulé spanilé jízdy Česko na seznamu chybí. Je to dobře? Ano, i ne.
Stanislav Šulc: Čínský prezident Česko tentokrát ignoruje. Slavit bychom to neměli
Názory
Ekonomický a technologický skluz
Druhou pochmurnou vizi francouzský prezident věnuje ekonomice a technologickému sektoru. Evropa podle něj nestíhá nejen tempu Spojených států, ale také Číně. „Potřebujeme kulturu jednoduchosti a subsidiarity. Máme příliš mnoho norem, jsou příliš podrobné, příliš vybíravé. To vede ke ztrátě konkurenceschopnosti. To je daň za normy,“ uvádí Macron, který před politickou dráhou působil jako investiční bankéř.
Prezident by rád do průmyslu nalil velké peníze. I když by to byly veřejné peníze, plán by obsahoval i deregulaci důležitých oborů. Evropa se podle něho nesmí bát riskovat a otevřít se překotnému vývoji.
Eros versus Thanatos
V průzkumech před volbami do Evropského parlamentu se množí zvěsti, že populistické strany a krajní pravice posílí. Právě Macronem založená liberální frakce Renaissance může být jednou obětí antisystémového vzestupu, zatím totiž ztrácí na Národní sdružení Marine Le Penové kolem patnácti procentních bodů.
Při vstupu do evropské unie před dvaceti lety jsme přijali závazek přijmout, až budeme připraveni, také jednotnou měnu. Tento závazek evidentně zatím stále nemíníme splnit. Za sebe poznamenávám, naštěstí.
Dalibor Martínek: Proč Češi trvají na koruně? Argumenty nemají. Je to jen o emocích
Názory
Na nástupci v základech rasistické antisemitské Národní fronty je patrné, jakou strategii nyní populisté volí. Nesnaží se bořit a či ničit Evropskou unii – tedy ne na první pohled. Dobrým příkladem je evropská zemědělská politika, ze které francouzští zemědělci ve velkém těží, ale populisté by z ní nejraději vystoupili. „Francie je farmou v Evropě, která z programu dostává nejvíce. Nehlasují pro něj (Národní sdružení – pozn. autora) ale říkají zemědělcům, že s nimi to bude mnohem lepší, že zbaví zemědělce všech pravidel. To je pravda. Ale kde vezmou těch 9,5 miliardy eur na financování?“ vysvětluje Macron úskalí úspěchu antisystémového hnutí.
Přesvědčit se můžeme při pohledu na výsledky brexitu. Nedávno po internetu kolovala fotka prázdného skladu, u kterého stál nápis: „Muzeum výdobytků brexitu.“ Ačkoli proponenti brexitové kampaně mluvili o stovkách milionů liber a dalších výhodách, britská ekonomika na vystoupení z EU stále tratí.
Co s tím? „Ve Francii i v Evropě mě ničí duch porážky. Duch porážky znamená dvě věci: zvyknete si na ni a přestanete bojovat. Politika je Eros versus Thanatos. To je politika. Pokud je Thanatos hladovější, vítězí smrt. Pokud jsou Evropané na straně Eróta, je to jediný způsob, jak si poradit,“ dodává prezident.
