Putina opouští první nejbližší spolupracovníci. A hledá se šéf obrany Šojgu
Nelítostného šéfa Kremlu Vladimira Putina opustil jeden z nejbližších a nejvýše postavených spolupracovníků, vyslanec pro udržitelný rozvoj a bývalý trojnásobný místopředseda ruské vlády Anatolij Čubajs. Důvodem je jeho nesouhlas s invazí na Ukrajině, uvedla agentura Bloomberg. Zahraniční média si také všimla, že již dvanáct dnů se na veřejnosti – v době války – neobjevil ministr obrany Sergej Šojgu (na snímku). A z veřejného života v posledních době zmizelo vícero vysoce postavených Rusů.
Anatolij Čubajs odstoupil a opustil zemi s odkazem na svůj nesouhlas s válkou prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině, uvedla agentura Bloomberg s tím, že se stal nejvyšším úředníkem, který se kvůli invazi rozešel s Kremlem. Kreml informaci o Čubajsově rezignaci potvrdil.
Ve čtvrtek se otevře moskevská burza i pro akcie. Stane se tak poprvé od 25. února, kdy došlo k uzavření parketu v důsledku ruské invaze na Ukrajinu a jejích ekonomických a sankčních dopadů. 
Moskevská burza se zítra otevře i pro akcie. Čeká se krach
Money
Šestašedesátiletý Čubajs bývá označován za otce ruské privatizace v 90. letech minulého století. V letech 1992 až 1998 byl třikrát vicepremiérem ve vládách Jegora Gajdara a poté Viktora Černomyrdina v době, kdy byl prezidentem Boris Jelcin. Dalších deset let stál v čele ruské energetické společnosti RAO UES. Od září 2008 do roku 2020 byl generálním ředitelem státní technologické agentury Rosnano. Nyní měl pozici ruského vyslance pro klimatické záležitosti a byl Putinovým poradcem.
Čubajs je jedním z mála ekonomických reformátorů z 90. let, kteří zůstali v Putinově vládě a udržovali úzké vztahy se západními představiteli. Čubajs dal Putinovi v polovině 90. let svou první práci v Kremlu a zpočátku uvítal jeho nástup k moci na konci tohoto desetiletí, uvedl Bloomberg. Za Putina zastával Čubajs nejvyšší funkce ve velkých státních společnostech, dokud ho loni prezident nejmenoval vyslancem pro udržitelný rozvoj.
Falešná obvinění Ruska, že Kyjev má biologické a chemické zbraně, ukazují, že ruský prezident Vladimir Putin zvažuje jejich použití na Ukrajině. V pondělí to prohlásil americký prezident Joe Biden, aniž by pro svá tvrzení předložil důkazy. Biden také potvrdil, že ruská armáda v sobotu použila hypersonické střely Kinžal.
Putin chce na Ukrajině použit chemické a biologické zbraně, tvrdí Biden
Politika
Jenže od začátku invaze vláda zesílila tlak na domácí kritiky války. Putin 16. března varoval, že očistí Rusko od „lůzy a zrádců“, které obviňuje ze skryté práce pro USA a jejich spojence. „Jakýkoli lid, a zejména ruský lid, bude vždy schopen rozeznat vlastence od spodiny a zrádců a vyplivnout je jako pakomára, který jim náhodou vletěl do úst,“ prohlásil tehdy Putin.
Čubajs není jediným „dezertérem". Minulý týden po odsouzení invaze odstoupil z čela státem podporovaného technologického fondu Skolkovo Arkadij Dvorkovič, který byl hlavním ekonomickým poradcem Dmitrije Medveděva během jeho prezidentství a do roku 2018 místopředsedou vlády. Dvorkovič, který je také prezidentem Mezinárodní šachové federace, je jedním z mála bývalých vysokých úředníků, kteří vystoupili proti válce.
Sporné Podněstří s ruským separatistickým obyvatelstvem se může stát rozbuškou. Vojensky je země velmi slabá, upozorňují bezpečnostní analytici. 
Příštím Putinovým cílem může být Moldavsko, varuje analytik
Politika
A další vysoce postavení Rusové mizí ze scény. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu se od 11. března, tedy již dvanáctý den, neukázal na veřejnosti, povšimla si ruská a ukrajinská média. Rusko přitom vede na Ukrajině ostře sledovanou válku. Ruská státní televize sice odvysílala záběry s ministrem, ale ukázalo se, že jsou staršího data a televize je vydávala za nové, upozornil ruský portál Agenstvo.
Poradce z kanceláře ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak napsal, že v ruských médiích a na akcích se přestali objevovat i další velice známí ruští činitelé. Podoljak jmenoval například tajemníka bezpečnostní rady Nikolaje Patruševa, šéfa ruské civilní rozvědky SVR Sergeje Naryškina, šéfa Federální bezpečnostní služby (FSB) Alexandera Bortnikova nebo premiéra Michaila Mišustina.
