Zajímá nás
Sunak vtipkuje, ale usmívá se spíš Starmer. Co o britské politice vypověděly komunální volby
V Anglii a Severním Irsku se v minulých dnech konaly komunální volby, které naznačily mnohé o celostátním rozložení sil. Radost mohou mít labouristé a opoziční strany. Pro Sunakovy konzervativce byly varováním.
Ačkoli to britský premiér Rishi Sunak nemá zrovna jednoduché, humor mu nechybí. Před několika dny pozval na dvě stovky svých konzervativních poslanců na zahradu premiérského sídla v Downing Street k malému „teambuildingu“ a setkání prý začal vtipem o lídrovi labouristů Keiru Starmerovi. „Měl napsat knihu o svých vizích o Británii. Ale - a to si nevymýšlím - musel vydavateli vrátit zálohu, protože na žádnou nepřišel,“ řekl. Někdo se i zasmál.
Každopádně je to velice odvážný styl humoru od lídra strany, která v posledních měsících spíš přežívá a zoufale hledá způsob, jak neprohrát příští parlamentní volby. A ani sám Sunak nemá nic jistého, svou práci může plánovat na týdny, maximálně měsíce dopředu.
Statisíce lidí se shromáždily v centru Londýna, aby přihlížely korunovaci krále Karla III. Ačkoli nový panovník oslavy v mnohých ohledech zmodernizoval a zeštíhlil, jednalo se i tak podle odborníků o největší operaci od státního pohřbu Winstona Churchilla, míní zvláštní zpravodaj serveru Newstream Karel Pučelík, který oslavám přihlížel přímo na místě.
REPORTÁŽ: Korunovace Karla III. byla oslavou britskosti s dotekem starobylé mystiky
Politika
S vizemi to také není valné. Strana je názorově rozštěpená, Sunak má mezi jejími členy mnoho kritiků a i vládní ministři se dohadují mezi sebou navzájem. Zvláštní rozpoložení se ukázalo i na zahajovací konferenci uskupení Conservative Democratic Organisation, kde se u řečnického pultíku vystřídala řada výrazných postav strany, zejména z pravého křídla, a debatovali o současnosti a budoucnosti.
Podle komentátorů se nejednalo o setkání premiérových příznivců, nýbrž lidí, kteří podporovali Borise Johnsona a dnes působí v zadních lavicích. Přičemž v projevech padala kritika současného vedení. Sál v Bouremouthu však byl poloprázdný a celá konference nepůsobila jako zahájení konzervativní revoluce, ale spíše jako pietní akce.
Nikdo v Konzervativní straně evidentně není schopen nabídnout silné vedení. Mnozí poslanci tak prý už raději přemýšlejí, co bude třeba udělat, až bude jejich strana v opozici.
Před třemi lety opustila Velká Británie společný trh Evropské unie (EU) a teď přišel účet: ekonomové spočítali, že Spojené království tratí 100 miliard liber ročně (2,7 bilionu korun), přičemž dopady zahrnují vše od obchodních investic až po nedostatek pracovních sil, píše agentura Bloomberg.
Chmurný obraz, brexit stojí Velkou Británii 100 miliard liber ročně
Money
Konec modré Británie?
„Konzervativní vlády jsou v Británii pravidlem, labouristické výjimkou.“ Nepamatuji si, kdo je autorem tohoto výroku, ale je poměrně přesný. Je tomu tak i v posledních letech. Od roku 2010, kdy Gordon Brown definitivně pohřbil kdysi úspěšný projekt „new Labour“ Tonyho Blaira, je u moci Konzervativní strana. Navzdory mimořádně nestabilní politické situaci, brexitu a častých změnách ve vedení si vládní pozice udrželi dosud.
Nyní se ale zdá, že se politická mapa, kde po léta výrazně převládala konzervativní modrá barva, začíná podstatně měnit. Konzervativní straně evidentně dochází dech a pozornost pomalu směřuje k parlamentním volbám, jenž se budou konat patrně v příštím roce (nejdéle na konci ledna 2025).
Ve čtvrtek 4. května se v mnoha anglických obvodech hlasovalo v komunálních volbách, které kvůli korunovaci, jenž se konala o dva dny později, v mediálním prostoru trochu zapadly. I přesto se jednalo o důležitý moment, který poskytl řadu dat o stavu ostrovní politiky. Měnilo se složení 230 zastupitelstev (nevolí se složení všech zastupitelstev v jednom termínu), kde se volilo naposledy v roce 2019. Průzkumy už předem předpovídaly, že vyhraje Labouristická strana.
Neúspěch konzervativců však odhady ještě překonal. Strana ztratila tisícovku křesel a skoro padesátku zastupitelstev, včetně těch, které držela i desítky let. Naopak labouristé posílili o 643 zastupitelů a 22 zastupitelstev, což znamená, že poprvé za bezmála dvacet let je Labouristická strana na komunální úrovni nejsilnějším subjektem.
Britský premiér Rishi Sunak chce uzavřít dohodu s Evropskou unií, která by občanům Spojeného království usnadnila cestování. S odvoláním na osoby obeznámené s věcí to uvedla agentura Bloomberg, podle které jsou zpoždění na hranicích vyvolaná pasovými kontrolami v rozporu s tím, jak vláda líčí výhody brexitu.
Britům se nechce čekat na hranicích s EU. Sunak jedná o pasové dohodě
Politika
Propadák vlády jen podtrhují výsledky opozičních stran. Liberální demokraté získali přes 415 nových zastupitelů a 12 obvodů, vesměs na úkor konzervativců. Skvělý výsledek oslavili zelení, kteří se mohou chlubit dvěma stovkami nových zastupitelů a historicky první většinu v zastupitelstvu (Mid Suffolk na západě země).
Úspěch opozice
Komunální sféra má mnoho zajímavých témat, ale pozornost si hlasování získalo i díky jeho celostátním dopadu. Jistě, jedná se o místní volby, které nelze rovnou a bez rozmyslu pokládat za projekci celostátních preferencí. V tomto případě je ale taková analýza nasnadě.
Prohra konzervativců je příliš velká na to, aby byla přičítána chybám komunálních politiků. Navíc důvody neúspěchu hledají v celostátní politice i členové neúspěšné strany. Například ve Swindonu, kde labouristé převezmou otěže po dvaceti letech, bývalý lídr konzervativců David Renard (sám už nezvolen) svaluje vinu na „životní náklady a výkony vlády za posledních dvanáct měsíců“. A není rozhodně jediný, který viní Rishiho Sunaka.
V lepší, ale rozhodně ne bezproblémové pozici, se nachází lídr labouristů Keir Starmer, jehož stranu i jeho samotného průzkumy pro všeobecné volby favorizují. Starmera v tuto chvíli spíš než to, co představuje a kým je, charakterizuje to, kým není. Zcela určitě není druhým Tonym Blairem, za jehož úspěchem by stála síla osobnosti a aura vítěze. Především ale není konzervativcem, což je v dnešní Británii slušná výchozí pozice.
Král Karel III. v úterý jmenoval novým britským premiérem Rishiho Sunaka, který tentýž den začal sestavovat svůj nový kabinet. Svá místa z bývalé vlády si udrželi Jeremy Hunt v čele resortu financí, James Cleverly jako šéf diplomacie, Ben Wallace v čele obrany a Suella Bravermanová jako ministryně vnitra. 
Británie je v hluboké krizi, hlavním úkolem je obnovení stability, říká nový premiér
Leaders
Starmer není výrazným charismatickým politikem, ale zároveň se mu důkladnou každodenní prací podařilo fragmentovanou stranu pošramocenou působením Jeremyho Corbyna vrátit do stavu, kdy se může důvěryhodně ucházet o vládní posty. Program se posunul více do středu a od svých mnohdy radikálních předchůdců se nynější vedení dokázalo odstřihnout (Corbyn má stále pozastavené členství a kdo ví, jestli bude znovu kandidovat do parlamentu).
Přesto je zde řada dalších otázek. Komunální volby ukázaly, že podpora labouristů narostla, ale nejednalo se zrovna o „landslide victory“ – drtivé vítězství. Přesnější než „vítězství labouristů“ by mohlo znít označení „úspěch opozice“. Pozorovatelé dokonce uvažují, že by po parlamentních volbách mohlo dojít k situaci, kdy žádná ze stran nevytvoří nadpoloviční většinu (hung parliament), což je mezi britskými politiky velmi neoblíbená varianta.
Labouristé by pak mohli zkusit vládnout jako menšinový kabinet, nebo o spolupráci požádat další opoziční strany, pravděpodobně z nich nejsilnější středové Liberální demokraty. Labouristé takové plány odmítají, což je pochopitelné, protože by to před velkým kláním nepůsobilo zrovna sebevědomě.
„Lib Dems“ s touto variantou také podle veřejných vyjádření nepočítají, což je také pochopitelné, protože jejich důležitou taktikou je přetahovat (pravicové) voliče konzervativců hlavně v obvodech na bohatším jihozápadě země. Obojí však neznamená, že se ve stranických sekretariátech nějaká dohoda nespřádá, vždyť i Tony Blair prý před vítězstvím v roce 1997 s Liberálními demokraty tajně vyjednával. Pro jistotu...
Čerstvě korunovaný britský král Karel III. a jeho manželka královna Camilla z balkónu Buckinghamského paláce zamávali po třetí hodině odpoledne tisícům lidí, kteří se zde navzdory dešti sešli, aby přihlíželi jejich slavnostnímu dni. Při tradičním výstupu na balkón Karla a Camillu doprovázeli další členové královské rodiny, včetně prince Williama, jeho manželky Kate a jejich dětí prince George, princezny Charlotte a prince Louise. 
Karel III. byl korunován králem. Podívejte se, co vše se v Londýně dělo
Leaders
Další body pro republikány
Minulý čtvrtek proběhlo také samostatné kolo komunálních voleb v Severním Irsku. V této části Spojeného království je politika o něčem jiném, nejsou tu klasičtí konzervativci ani labouristé, žádný Sunak a Starmer, ale plejáda místních stran a politiků. Hlavní dělící čára zde probíhá mezi nacionalisty (republikány, katolíky, separatisty...) a unionisty (protestanty, příznivci Koruny a Unie), kteří své spory dříve řešili i násilným způsobem.
Se 144 křesly zvítězila republikánská a programově levicová strana Sinn Féin (v překladu „My sami“), která působí na celém ostrově a otevřeně hovoří o sjednocení. Podobnou politiku razící Sociálně demokratická a labouristická strana si připsala 39 mandátů, takže republikáni oproti roku 2019 posílili. Až druhá skončila doposud nejsilnější Demokratická unionistická strana (DUP) a 54 křesel získali ulsterští unionisté (UUP). 67 zastupitelů pak bude mít Alliance Party of Northern Ireland, která se definuje jako liberální a odmítá jakékoliv sektářství.
Je tedy patrné, že unionisté svou někdejší převahu ztrácejí. O podporu přišly i ve svých dřívějších baštách. Opět, jsou to zajímavá data pro „velkou politiku“, kterou výsledky mohou ovlivnit okamžitě. Zvyšují totiž tlak na DUP, aby se dohodla se Sinn Féin na ustanovení vlády v regionálním parlamentu, jak jim ukládá Velkopáteční dohoda. Na složení kabinetu se musí dohodnout obě dříve znesvářené skupiny. Dohodu totiž už přes rok blokují poslanci DUP kvůli nespokojenosti s brexitovými dohodami a paralyzují tak fungování samosprávy.
Novopečený britský panovník Karel III. se spolu s korunou stává i majitelem mnoha nemovitostí. K už tak velkolepé sbírce domů a pozemků mu přibyla ještě řada dalších. Jeho realitní portfolio zahrnuje impozantní královská sídla, soukromé paláce, rozsáhlé pozemky, starobylé zříceniny, a dokonce i venkovské domky a chalupy. Podívejte se, kde všude například je pánem domu král. Výčet pochopitelně ale není kompletní.
Pánem domu je král. Jaké nemovitosti vlastní Karel III.?
Enjoy
