Vladimír Dlouhý: V Evropě budou vítězové a poražení. Bojím se, že Česko bude patřit mezi ty poražené
Hned po sametové revoluci se stal federálním ministrem hospodářství, od roku 1992 byl pět let ministrem průmyslu ve vládě Václava Klause. Od roku 2014 byl Vladimír Dlouhý devět let prezidentem Hospodářské komory. Až do loňského května, kdy se rozhodl už dál svůj mandát neobhajovat. Z očí české veřejnosti potom tak trochu zmizel. Nicméně, ve skutečnosti povýšil. Stal se prezidentem celoevropské hospodářské komory, Eurochambres, a v Bruselu lobbuje za evropské firmy. Potkává se s klíčovými evropskými politiky, české politice už se nehodlá věnovat. A už moc nechce chodit ani do médií, je jich přesycen. Pro Newstream udělal výjimku.
Byl jste dlouholetým šéfem Hospodářské komory, ale vloni jste se rozhodl o roli prezidenta této organizace už neusilovat. Proč, a čemu se aktuálně věnujete?
Zaprvé se živím prací. Mám své klienty, jsme malá poradenská firma, to jsem já a pár kolegů, kteří se mnou spolupracují. Mám celou řadu klientů, dva francouzské, jednoho indického, jsem ještě v dozorčí radě dvou českých společností. To je mé soukromé podnikání na živnostenský list, to jsem dělal vždy od doby, kdy jsem v roce 1997 odešel z vlády. Dokonce to byl druh mého podnikání i v době, kdy jsem byl prezidentem Hospodářské komory. Akorát jsem v té době musel mít klientů méně, nebyl čas. Ale jak známo, funkce prezidenta komory je nehonorovaná.
Proč jste po devíti letech ukončil své působení v čele Hospodářské komory?
Když je někdo zvolen třikrát, je slušnost neusilovat o čtvrtý mandát. I z velké politiky je známo, a Angela Merkelová je zářným příkladem, že když někdo zazáří v prvním volebním období, je průměrný v druhém a katastrofický ve třetím. Já si prošel i tím třetím obdobím, ale i z hlediska věku jsem si myslel, že je čas skončit. Ale netušil jsem, že mě potká, kromě práce pro klienty, ještě jedna veřejná, opět neplacená funkce. Existuje asociace evropských hospodářských a průmyslových komor. Jmenuje se to Eurochambres, sídlí v Bruselu a pokrývá komory ze čtyřiceti zemí. Jak členských zemí EU, tak asociovaných s EU, západní Balkán, Kavkazské země, Ukrajinu, Moldavsko.
Jaký je účel této asociace a jaké zájmy prosazujete?
Je to totéž, co dělá Hospodářská komora České republiky, její pražské ústředí, vůči vládě nebo parlamentu. Asociace má lobbovat za zájmy podnikatelů, jak vůči Evropské komisi, tak Evropskému parlamentu.
Evropa v klimatických cílech tlačí moc na pilu
Jaké je vaše aktuální klíčové téma, za které bojujete?
Klíčové téma jsou momentálně překážky pro dobré podnikání v zemích Evropské unie. Především věci, které souvisí s tím, že Evropa zaostává v ekonomickém růstu, v konkurenceschopnosti. Hlavním problémem je pak přeregulace. Máme stále více protestů, a to není jenom česká výhrada, vůči klimatické politice EU. Politikou Eurochambres není zrušit Green Deal jako celek, chceme však, až se po těchto evropských volbách bude formovat nová Komise, aby přehodnotila některé cíle. V Evropě je Green Deal především spojený s vysokou regulací, s někdy až příliš ambiciózními cíli, prohlubuje již tak absurdní regulaci a zvyšuje náklady a snižujeme konkurenceschopnost. A není to jen problém českých podnikatelů. Čím dál více se na mě obracejí němečtí podnikatelé, skandinávští, francouzští a další. Celková nespokojenost je momentálně dost velká, obzvláště když v jiných částech světa takový tlak na podnikatele prostě není.
Patří k nejvýraznějším českým tvářím v Evropském parlamentu a po prvním, jak on sám říká „překvapivým“ zvolení se bude Alexandr Vondra ucházet o české hlasy jako lídr kandidátky vládní koalice Spolu. A jako takový zcela jistě bude patřit k vůdčím postavám příštího parlamentu. „Hlavními tématy voleb bude bezpečnost a pak sociální a ekonomické dopady Green Dealu,“ myslí si místopředseda ODS. Co považuje za své hlavní úspěchy na evropské půdě? A jak může Evropa uspět v sílící globální konkurenci?
Alexandr Vondra: Příští parlament určitě znovu otevře zákaz spalovacích motorů
Politika
Nespokojenost s Green Dealem rezonuje českou společností. Nadáváme na Německo, že předčasně zavřelo jaderné elektrárny. Co se děje za českými hranicemi ve vztahu k zelené politice?
Nemohu komentovat energetickou politiku německé vlády. To Eurochambres nepřísluší. Energetická politika je výsostnou rozhodovací pravomocí národních vlád. Nicméně, s potřebou měnit energetický mix, i v souvislosti s válkou na Ukrajině, což vedlo k vysoké inflaci, která teprve nyní ustupuje, se musíme především vyjadřovat k návrhům, které jdou z Evropské komise. . Již jsem mluvil o důsledcích Green Dealu, ale platí to o dopadech celého “balíku“ evropských opatření, kterým se říká ESG. Jsou příliš byrokraticky nalajnovaná, je s tím spojena ta nešťastná přeregulace a vyžaduje to také velký reporting. Nadnárodní firmy mají právní oddělení a mohou si najmout poradce. Střední nebo malá firma, která toto všechno musí absolvovat, na to nemá peníze. Zvyšuje to náklady všem, a tím to snižuje konkurenceschopnost. V době, kdy jiné oblasti světa takto pojatou agresivní klimatickou politiku nemají. Jeden slavný novinář napsal, že USA bojují s klimatem investicemi, Evropa regulací.
Vidíte v Evropě politickou vůli toto klimatické šílenství ještě nějak zarazit?
Evropa je na rozcestí, o tom není sporu. V roce 2008 byla evropská ekonomika, včetně britské, větší než americká. O pouhých čtrnáct let později Evropská unie a Velká Británie byly na sedmdesáti procentech americké ekonomiky. Americká ekonomika je o téměř třetinu výš v ekonomické produkci. A Evropská unie bez Británie je jen lehce nad polovinou výkonu USA.
Změní na tom něco současné evropské volby?
Teď to řeknu za sebe, ne jako zástupce Eurochambres. Zásadně se v Česku vymezuji vůči výkřikům typu zrušte Green Deal. A říká mi to i spousta kamarádů: Ty seš teď v Bruselu, řekni jim, ať Green Deal zruší. To není možné. Musíme respektovat, že existuje v Západní Evropě velká část elektorátu, která Green Deal chce. Je to hlavně mladá generace, většinou to nejsou podnikatelé. Změna klimatu je skutečná, každý s tím máme nějaké zkušenosti – vím, že to není úplně nejdůležitější příklad, ale rád lyžuji a trpím nedostatkem sněhu, doma i v Alpách. Nějakou klimatickou politiku asi potřebujeme, ale ne takovou, která krátkodobě poškodí podnikatele a někdy i celé regiony tak, že to povede k politickému neklidu.
Názory na toto téma se však mění. Potvrzují to například volby v Holandsku, očekávané volby ve Francii. Uvidíme, jak to bude v Německu. Myslím, že se tato změna myšlení odrazí i ve volbách do Evropského parlamentu a následně ve složení Evropské komise.
A ještě druhá poznámka, občas také slyším, tak z unie vystupme. Geopolitické dění jasně ukazuje, že pro Českou republiku není jiné cesty. A když jsme členy EU, tak musíme uznat, že Green Deal, možná i v současné agresivní podobě, část voličů chce. Respektujeme to, ale snažme se měnit Evropskou unii zevnitř.
Nedávno jsem z pozice prezidenta Eurochambres byl na Evropském tripartitním summittu. To je jako česká tripartita, jsou tam odbory, je tam Business Europe (Svaz průmyslu na evropské úrovni) a další. Byl jsem velmi zklamán z postupu vedení Komise. Nejen já, ale i například zástupci odborů byli velmi kritičtí k tomu, jak politika Evropské komise vede k zaostávání a snižování konkurenceschopnosti, uvedli, že Evropě dokonce hrozí deindustrializace. Průmysl se bude v Evropě smršťovat pod konkurencí z Číny a lákavých možností ze Spojených států při jejich daleko aktivnější proinvestiční politice. Všichni jsme to kritizovali, ale zároveň jsme uznali, že klimatická politika musí být. Vedení Komise poděkovalo, že podporujeme Green Deal (asi proto, že jsme uznali obecnou nutnost klimatické politiky) a že nás vyslechli. Neustoupili ani o píď.
Dánský statistik Bjørn Lomborg má na kontě hned několik knih, v nichž popisuje dopady některých rozhodnutí vlád i Evropské unie na životy nejchudších lidí. I proto je nepříliš přesně označován za klimato-skeptika. Ve skutečnosti Lomborg klimatickou změnu nepopírá. Jen upozorňuje na to, že extrémní výdaje na záchranu klimatu ze strany EU pravděpodobně nebudou mít efekt. „Historie ukazuje, že lidstvo podobné problémy dokáže vždy vyřešit. A to jedině inovacemi,“ uvedl dánský vědec v pořadu Svět financí s Trinity Bank na CNN Prima NEWS.
Bjørn Lomborg: Green Deal nemá smysl. Problém klimatické změny vyřeší jedině inovace
Leaders
Jakou linii prosazuje „vaše“ evropská hospodářská komora?
Jde především o konkurenceschopnost vůči jiným oblastem světa, které nemají tak agresivní klimatickou politiku. Evropa chce, aby každý jednotlivý podnik s víc než 250 zaměstnanci byl trestně odpovědný od roku 2025 nebo 2026, až to vstoupí v platnost, za to, že žádný z jeho subdodavatelů třeba na druhém konci zeměkoule neporušuje nějakou sadu pravidel, ať už jde o klima nebo zaměstnávání dětí. Obecné cíle jsou chvályhodné. Ale hodit toto na podnikatele v době, kdy druhá strana nic takového po svých firmách nevyžaduje, to evropským podnikatelům zvyšuje náklady. Reporting bude obrovská administrativa.
Evropa to chce řešit dodatečným clem na dovoz z regionů, které nedostatečně respektují klimatické cíle. Aby se vyrovnalo znevýhodnění evropských podnikatelů. Ale to zase porušuje různé mezinárodní dohody o volném obchodu. Evropští právníci tvrdí, že je to vyřešeno, já tvrdím, že to vyřešené není. Měla být například podepsána dohoda s latinskoamerickými zeměmi, ale tato dohoda koncem loňského roku zkrachovala. Tamní zemědělci odmítli reportovat o klimatických požadavcích. A prezident Macron logicky z hlediska jeho domácí politiky řekl, že když podepíše dohodu s latinskou Amerikou, znevýhodní vlastní zemědělce, kteří mají tento reporting povinný.
V Evropě budou vítězové i poražení. Česko bude mezi poraženými
Co musí Evropa udělat, aby nezkrachovala, aby se z přední ekonomické velmoci nestala druhořadým místem pro život?
Hlavní noha, na kterou se soustředím, je dána několika aspekty. Je to snížení regulace, snížení nároků na reporting, přehodnocení příliš agresivních klimatických cílů. Přehodnocení některých cílů o udržitelnosti. Neumím si představit, jak firmy budou kontrolovat situaci u subdodavatelů na druhém konci světa. Představitelé Evropského parlamentu mě ujišťují, že to mají pod kontrolou. Zatím mě nepřesvědčili.
Dalším tématem je jednotný evropský trh. Funguje tu skrytý protekcionismus. To umí výborně velké země jako je Německo nebo Francie. Musíme prohloubit jednotný trh v oblasti služeb. Zjednodušit právní normy. Malé a střední podniky nevědí, jaké právní požadavky v jednotlivých zemích existují. Každá země si bruselská pravidla překládá trochu jinak. Velké nadnárodní firmy mají právní a auditorské zázemí. Malé a střední firmy nikoliv.
Druhou nohou, kterou hodně prosazuje předsedkyně von der Leyenová, jsou masivní investice do nových technologií. Hlavně obnovitelných energetických zdrojů. Do digitálních technologií, umělé inteligence. Posunout průmysl výš. A to je v pořádku.
Patří k viditelným českým europoslancům, kterým se daří prosadit na celoevropské úrovni. Na evropské půdě se věnuje zejména ekonomickým tématům, stal se například jednou z tváří nových pravidel na potírání praní špinavých peněz, která byla schválena na posledním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku. „Myslím si, že jen na málokterém pětiletém období se dalo tak jako na tom aktuálním ukázat rozdíl mezi tím, čeho jsme dosáhli spoluprací, a jak bychom pravděpodobně skončili, kdybychom nespolupracovali,“ říká člen Evropského parlamentu zvolený za TOP 09 a člen evropské frakce EPP Luděk Niedermayer. V nadcházejících volbách do Evropského parlamentu kandiduje za koalici Spolu.
Luděk Niedermayer: Bezpečnost a ekonomická suverenita. To zajímá Čechy před evropskými volbami
Politika
Máme odtavit všechno, co nás jako Evropu v minulosti posunulo dál, staré technologie, uhelné elektrárny, spalovací auta?
Američané přijali novou politiku, která je záměrně špatně pojmenovaná jako protiinflační politika. Ale ve skutečnosti jsou to masivní investice do oblastí, o kterých mluví Evropská komise. Náhrada fosilních zdrojů, moderní technologie. Američanům to jde. U nás to nejde, protože nejsme jednotní. Určitě se to nakonec aspoň z části podaří. Ale dopady tohoto procesu přijdou s velkým časovým zpožděním. Trpíme tím, o čem jsme již mluvili. Přílišnou regulací, reportingem. Navíc, ve Spojených státech mají federální financování, což v Evropě nemáme.
V Evropě budou vítězové a poražení. Vítězi budou firmy, které to dokážou, které využijí podporu, přetaví ji do nových procesů. A budou firmy, které na těchto změnách zaniknou.
Je tu ještě druhý aspekt vítězů a poražených. Budou vítězné regiony, ty, které mají lepší přírodní podmínky, přímořské země, nebo ty, které mají vlastní fosilní zdroje aspoň na dvacet let, jako je třeba Norsko. A potom tu budou země, které nepodlehnou nenávisti k jaderným zdrojům a budou je rozvíjet.
Naznačujete, že Česko se v této soutěži zařadí mezi poražené země?
Česko čelí velkému nebezpečí, že s tím, jak se jiné země Evropy budou rozvíjet, bude patřit k těm poraženým. To mimochodem hrozí i Slovensku, Maďarsku, některým částem Německa nebo Rakousku. A má to několik důvodů. Jednak v Evropě všechno dlouho trvá. A Evropa není jednotná. My bychom měli chtít v některých oblastech vlastně víc Evropy. Třeba bychom určitě potřebovali víc rozvinutý kapitálový trh. To je obrovská výhoda Američanů. Oni mohou na kapitálovém trhu mnohem víc financovat vědu, výzkum, aplikace. Vlastě bychom potřebovali hlubší Evropu. Ale dostáváme se do něčeho, co nazývám začarovaným kruhem. Byl bych pro větší přenesení pravomocí na evropskou úroveň v ekonomických otázkách. Ale kdybych měl jistotu, že mě Evropská unie nepožene někam, kde být nechci. Abychom byli superzelení, supervstřícní vůči minoritám, otevření neřízené migraci.
To je v Evropě zatím nepřekonatelný problém. I ti, kteří o jednotné Evropě mluví nejvíc, Němci nebo Francouzi, tak když přijde na jejich národní zájem, jsou proti. Evropa má strašně daleko od toho, aby mohla zopakovat americkou strategii. Druhá noha bude podpora technologií, ale bude to trvat dlouho. A v rámci projektu investic do těchto technologií budou vítězové a poražení. Bojím se, že Česko bude tím poraženým.
Jaký je podle vás typický český zájem, za který bychom i na půdě Evropské unie měli bojovat?
Určitě je to jádro. A také mír na Ukrajině. A to nepatřím mezi ty, kteří by chtěli Putinovi ustupovat. Je to také to, o čem mluví vláda i opozice a opakujeme to jako mantru už dávno. Jde o to podpořit oblasti, ve kterých máme komparativní výhody. Může to být pořád ještě automotive, ale uvidíme, kam se bude evropský autoprůmysl vyvíjet. Jsou to některé oblasti zpracovatelského průmyslu, je to digitální oblast, umělá inteligence.
Můžete za česká zájmy v Evropě lobbovat?
Nemůžu ve své pozici být vnímán jako člověk, který prosazuje primárně zájmy země, ze které pochází. Na druhé straně, neváhám kdykoliv použít český příklad. Protože to je příklad zemí, které mohou být na straně poražených.
Evropa i Česko kvůli ideologii Green Dealu a neschopnosti vlád fatálně zanedbaly rozvoj energetické sítě. To nás dostihne, ceny opět porostou, říká Pavel Kysilka, bývalý viceguvernér ČNB a bývalý šéf České spořitelny. Přestože nyní inflace po dvou letech v Česku klesla, není to konec, příští roky budou turbulentní. Kysilka tvrdí, že je optimista. Že Evropa se dočká lepších časů. Nejdřív si však podle něj bude muset „sednout na zadek“, projít hlubokou ekonomickou krizí. Ke které ji prý vedou současné elity, zaslepené ekologickou a energetickou ideologií. „Neumíme vytěžit zlato, které se skrývá v krizích,“ tvrdí. Jednou takovou „nevytěženou“ krizí by podle něj covid. „U covidu byla prvotní opatrnost na místě, ale po poznání, o co jde, se měl svět znovu otevřít, chránit ohrožené skupiny a zabránit zločinnému spolčení farmaceutického byznysu a vlád.“
Se zdražováním není definitivní konec, čeká nás turbulentní období, říká Pavel Kysilka
Money
Jak vnímáte českou politickou situaci?
Vždy říkám lidem, kteří kritizují Petra Fialu, co byste udělali jinak? A často slyším, nešel bych tak na ruku Evropské komisi. Ale to je v kontextu našeho rozhovoru těžké. Nemyslím, že by vláda dělala nějaké fatální chyby. Oni jenom nejsou schopní vysvětlit lidem, co dělají, proč to dělají. Někdy mám pocit, že si najímají někoho, aby jim vytvořil co nejhorší mediální obraz. Ale když se podíváte do jiných zemí, třeba do Británie, tak podle obrazu v médiích to vypadá, že se politika skoro nedá dělat. I proto jsem se trochu stáhnul z českého prostředí.
Prezidentem Eurochambres jsem se nestal, protože bych chtěl. Mého předchůdce jsme do funkce s podporou dalších kolegů v roce 2020 dosadili. Byl jsem jedním z šesti jeho viceprezidentů. Jenže Luc Frieden se před rokem a půl rozhodl, že vyslyší volání své domovské křesťansko-demokratické strany v Lucembursku a povede ji do voleb. Volby vyhrál a dnes je lucemburským premiérem. A ukázal prstem na mě, jestli bych nechtěl jeho pozici v Eurochambres převzít. Budu to dělat do konce roku 2025, to je můj mandát. A skončím. Občas potom něco „vykřiknu“, ale už nechci chodit pravidelně do médií.
Vedoucí představitelé německých automobilek Volkswagen a BMW varovali před zavedením nových cel na dovoz elektromobilů od čínských výrobců do Evropské unie. 
Zavedením cel na dovoz elektromobilů z Číny se EU střelí do vlastní nohy, uvedl šéf BMW
Zprávy z firem
Pro Česko a jeho ekonomiku členství v EU znamená zejména to, že naše země patří k bloku zemí, který je globálním hráčem. Těžko by globálním hráčem byla ČR sama o sobě. Na tom, kam se tento blok zemí ubírá, se navíc Česko může podílet a spolurozhodovat o něm, byť je otázka, do jaké míry. Nicméně v tomto ohledu ČR jako celek členstvím v EU nepochybně získává. Vysoce nad rámec více než bilionu korun, který od vstupu do EU v čistém vyjádření získalo z unijních rozpočtů. 
České členství v EU má své plusy i minusy, czexit by se ale nevyplatil
Názory
