Architekt: Češi nemají rádi novoty a do všeho mluví. I proto se tu špatně staví

Památková ochrana v centru Prahy je žádoucí, i když ne doslova všude. Že se ale v metropoli tak málo staví, nesouvisí s Metropolitním plánem či legislativou, ale s českou mentalitou. „Prostě se neradi smiřujeme s něčím novým, a neradi opouštíme to staré, neradi vyhazujeme krámy z garáží a komor, a hlavně bychom strašně rádi do všeho mluvili. Jakýkoli zákon, který vznikne, tak vždycky bude narážet na to, že když se staví něco nového, tak spousta lidí se proti tomu ohradí, bude mít námitky,“ říká architekt Jan Holna, spolumajitel architektonického studia DAM.

Je v Praze jednodušší stavět nové domy nebo je rekonstruovat?

Vůbec nejlepší by bylo stavět nové domy. Třeba jako v Holandsku nebo Dánsku, kde alespoň podle toho, co jsem slyšel, je obrovská touha postavit něco nového. V zásadě to, co se už nepoužívá, tam zboří a nahradí něčím novým. To ale v Čechách moc nejde. Máme trošku jinou mentalitu. Takže jako architekt bych nejradši stavěl stále něco nového, ale realita je jiná. I protože v Praze je strašně moc starých domů, kvalitních domů, které se vyplatí zrekonstruovat, mají své genius loci.

Jak vypadá nejlepší architektura podle historiků?

Tedy jinak. Co je pro architekta v Praze jednoduší?

Mám za to, že to je úplně stejné.

„Přechráněná“ zákoutí Prahy

Je tedy UNESCO ochrana správná?

Myslím, že je správná pro centrum Prahy, kde stojí opravdu kvalitní stavby. Staré město má kvalitní urbanismus a kvalitní veřejné prostory, které přitahují i zahraniční turisty. Mimochodem takovým místem pro mě je například Křížovnické náměstí v těsném sousedství Karlova mostu. Takže právě kvůli těmto architektonickým, urbanistickým a konceptuálním skvostům je dobře, že Praha svoje historické centrum chrání. Ale pak existují oblasti, které se chrání zcela zbytečně, u nichž se zcela zbytečně bojíme jejich rozvoje. U těch bych řekl, že jsou takzvaně „přechráněné“.

Otevření nejdražší a nejzelenější budovy v Praze se posunulo. Do Masaryčky se na kávu ale dostaneme už v září

Reality

Opening „zlatého domu“ z pera světoznámého architektonického studia Zaha Hadid Architects se uskuteční v pondělí 4. září. Většina gastro provozů tak zahájí provoz během září, ale například kavárna Loka se dle vyjádření personálu, otevře již v pátek 1. září. 

Petra Nehasilová, Michal Nosek

Přečíst článek

Na které lokality teď konkrétně narážíte?

Nejde tak ani o konkrétní lokality, jako spíš o to, že tu máme spoustu brownfieldových míst, která není možné už několik desítek let využít, třeba k bydlení. A právě kvůli tomu Praha nejenže trpí, ale přichází o příležitost konečně vyřešit otázku dostupného bydlení. A tak se Praha rozrůstá ven. Obklopují ji takzvané satelity, z nichž lidé pendlují za prací. Zatímco Středočeský kraj je napěchován, Praha trpí tím, že není zdravě zahuštěná.

Je tím hlavním důvodem toho, že se Praha nezahušťuje, stále ještě nedořešený Metropolitní plán?

Nemyslím, že hlavní problém tkví v legislativě. Souvisí to spíš s naší českou mentalitou. I Jára Cimrman přeci říkal, že základní charakteristikou stáří je, že nové věci nedokážeme přijmout a staré opustit. A já mám pocit, že tohle necharakterizuje jenom starší generace, ale tak nějak to vystihuje českou mentalitu. Prostě se neradi smiřujeme s něčím novým, a neradi opouštíme to staré, neradi vyhazujeme krámy z garáží a komor. A hlavně bychom strašně rádi do všeho mluvili. A přesně taková nátura je pro stavění poměrně komplikovaná. Mám proto pocit, že jakýkoli zákon, který vznikne, tak vždycky bude narážet na to, že když se staví něco nového, tak spousta lidí se proti tomu ohradí, bude mít námitky.

Nejlepší jsou takové zakázky, které nám sednou

Jak o budovách při navrhování přemýšlíte?

To bude hodně komplikované. Začal bych tím, že jsme asi 20 let přemýšleli o tom, jak charakterizovat naši kancelář a vyšlo nám po těch letech usilovného přemýšlení, že nejlepším krédem naší kanceláře je, že stavíme komerční architekturu s individuálním pohledem, nebo že se snažíme na poli komerční architektury individuálně přistupovat k zakázkám, klientům a jejich potřebám. Základní myšlenkou, s níž při navrhování pracujeme, je, že každá stavba by měla mít jakousi velmi propracovanou myšlenku, kostru, libreto, které navazuje a reaguje i na několik podnětů. A ještě teda poznamenám, že tahle myšlenka, nebo respektive light motivy nemusí být jenom urbanistické. Může to být například reakce na okolní prostředí. I na to, že nic jiného nám tam stavětt nepovolí nebo na představy a vůbec lifestyle našeho klienta.

FOTOGALERIE: V Česku se staví skvělá architektura, která dobývá i prestižní mezinárodní soutěže

Reality

Revitalizace v Riegrových sadech, kterou inicioval architekt Petr Janda, a rekonstrukce holešovické Kabelovny studia B² Architecture zaujaly porotu architektonické soutěže A+Awards.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Mátě nějakou vysněnou zakázku?

Ne. Nicméně za tu dobu, co projektuji, jsem zjistil, že stavby, které si třeba člověk vysní, nejsou takové, jaké si je vysnil. A že každá stavba má něco dobrého a něco špatného a jde spíše o to, jak který projekt člověku sedne. Může se dost dobře stát, že vysněnou zakázku jednou skutečně dostanete, v mém případě by to asi byl showroom na motorky, které jsou dělané na míru, a řeknete si: Wau! To je super. Ale pak přijde na věc vy ztratíte veškerý drive. Takže bych chtěl dostávat hlavně projekty, které nám v kanceláři sednou.

A jak takový projekt vlastně poznáte?

Děláme několik soutěží ročně, jsou to nižší desítky výběrových řízení, a až u ukončování soutěže cítíte, že vám to sedlo, že to možná vyhrajeme, že to má velký potenciál. A já bych chtěl dostávat samé takové zakázky.

Podívejte se na projekty soutěžící o Českou cenu za architekturu.

A sedl vy vám Pražský hrad? Už v 90. letech tam váš ateliér „působil“.

A několik zakázek nám docela sedlo, musím říci. Já sám jsem se podílel na rekonstrukci Paláce šlechtičen. Nicméně chtěl bych říct, že nejsem úplně kovaný v tématu historických budov jako třeba Petr Malinský, zakladatel naší kanceláře. Takže nemám úplně přesnou vizi, jak by se Pražský hrad měl vyvíjet a tudíž ani nevím, jestli by nám to sedlo. Pleskotovi to sedlo hrozně moc.

Josef Pleskot: Pražský hrad je prázdnou nádobou, měl by se do ní konečné vlít ambiciózní obsah

Reality

Jméno architekta Josefa Pleskota přitahuje zájem odborníků i široké veřejnosti. Na jeho výstavu Města v Muzeu Kampa přišlo nebývalé množství lidí. Ještě výrazněji se do povědomí české veřejnosti vepsal, když ho nově zvolený prezident Petr Pavel označil jako možného budoucího architekta areálu Pražského hradu.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

FOTOGALERIE: I tak by to mohlo vypadat nábřeží pod Letnou. Auta by měli nahradit lidé

Reality

Dlouhodobě nábřeží Edvarda Beneše pod pražskou Letnou patří spíš autům či kotvícím lodím, nikoliv lidem. A to je podle architektů Miroslava Krátkého a Tomáše Jana Cieśly (Archicraft) škoda. Cílem jejich iniciativy je znovu přivést do těchto atraktivních míst život.

Petra Nehasilová

Přečíst článek