Architekt miliardářů Kolář: V zahraničí stavíme raději, v Česku je to náročné

Hodně času tráví architekt Petr Kolář mimo Česko. Ateliér ADR, který s Alešem Lapkou založil před více než 30 lety, má hodně zakázek v zahraničí. Stavět tam je totiž mnohem jednodušší než v tuzemsku. Aktuálně pracuje třeba na projektu vesnice v Kanadě nebo resortu v Hondurasu. Ale realizace ateliéru lze najít i v Česku, třeba v Krkonoších.

Potkáváme se tady, protože máte rád golf?

Je to kousek od mého domu a každé ráno před prací se tady zastavím. Je tady všechno, co miluju, tedy příroda i umění, a chvíle strávené tady mě nabíjejí. Odbavím si tady maily a telefonáty, takže odsud vyrážím s čistou hlavou. V ateliéru to pak začne být hektické. A stejně jako tady svůj den začínám, tak ho tady i zakončuju.

Co aktuálně v ateliéru kreslíte?

Díky Bohu děláme zajímavé projekty. I když já se vlastně vždycky snažím vybírat zakázky tak, aby byly zábavné. A nyní jsou to například dva resorty v Hondurasu, vesnice v Kanadě a stále něco řešíme na Maledivách (ateliér ADR navrhl pro Jiřího Šmejce hotelový resort na Maledivách – pozn. red.).

Nejlepší česká architektura? Prestižní cenu získal chrám ze dřeva od libereckých architektů

Reality

Ocenění Obce architektů letos putuju do libereckého ateliéru Mjölk. Architekti Jana Macha, Jana Vondrák a Filip Cerha zaujali mezinárodní porotu projektem experimentální dřevostavby.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Většina vaší práce se tedy nachází mimo Česko?

Vlastně se o to i snažíme. Způsobuje to tuzemská byrokracie. Systém tady je nastavený špatně, něco tady postavit trvá roky. I obyčejný rodinný dům v centru Prahy se musí nejenom že doslova vysedět do získání stavebního povolení, ještě k tomu musíte vycházet vstříc desítkám subjektů. Každá stavba tudíž vzniká za obrovských kompromisů. Logicky tak tady nemohou vznikat stejné věci jako třeba v Londýně nebo jinde ve světě. Navíc může trvat i deset let, než stavba v tuzemsku dostane povolení, a mezitím celý projekt zestárne. Proto se maximálně snažím vyhnout stavění v Česku. V zahraničí je to jednodušší. Například na zmiňovaných Maledivách jsme do tří let od prvního podpisu smlouvy předávali klientovi klíče. V Česku za tu dobu ani nedostaneme vyjádření ke studii.

Jak vnímáte úroveň tuzemských developerů?

Přiznám se, že to moc nesleduji. Vlastně ani nevím, co se tady aktuálně staví. Nechci, aby to znělo nabubřele, ale protože vím, jak obtížně se tady staví, je mi vlastně developerů a architektů líto.

Proto v portfoliu vašeho studia chybějí klasické bytovky?

Ne že by úplně chyběly, nějaké tam jsou. Ale ano, vydali jsme se jinou cestou. A ukázalo se, že dává větší smysl přesně na takové projekty vynakládat energii. Na Maledivách jsme do tří let od prvního podpisu smlouvy předávali klientovi klíče. V Česku za tu dobu nedostaneme ani vyjádření ke studii.

FOTOGALERIE: Na českých vesnicích se staví čím dál tím lépe

Reality

Coby kamenem dohodil od Prahy leží středočeská Kamenice. Pětitisícová obec zažívá v posledních letech nebývalý příliv obyvatel i stavebního boomu. Kromě technologického centra u tamního zámku za zmínku stojí i vila domy od architektů ze studia New How architekti.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Raději tedy navrhujete rodinné domy, nebo celou čtvrť jako tady v Hostivaři?

Tento projekt je ukázkový a není to chlubení. Spíš narážím na to, že jsme v tomto případě měli štěstí na investora, který je neobyčejně vnímavý a dokáže projekty posouvat dál. Všechny projekty, které spolu děláme, jde o Hostivař, Kunratice a Horní Malou Úpu, velmi dobře sociálně fungují. Je o ně mezi klienty velký zájem.

Je to tím, že jsou domy hezké?

Není to jenom tím. Samozřejmě že architektura lidi ovlivňuje, musejí mít ten dům rádi, ale to není to nejpodstatnější. Důležitější je, že se na zelené louce podařilo vytvořit živou funkční čtvrť. Lidé se tu vzájemně znají a pomáhají si. Funguje to tady stejně jako za mého dětství. Děti přijdou ze školy, hodí tašku na chodbu a jdou si hrát na hřiště. Stejně jako jsme to dělali my s bráchou, když jsme byli malí.

Jak se tohle dá vytvořit? Jak k tomu jako architekt můžete přispět?

Nevnímám architekturu jako jeden konkrétní dům, snažím se vytvořit nějaký celek, o němž mám nějakou představu, kterou ladím s lidmi. Konečný výsledek tedy vychází z nějakých potřeb, například i mixování různých sociálních vrstev. V tom mě hodně ovlivnilo navrhování Babic pro Petra a Renatu Kellnerovy. Na Open Gate chodí hodně bohaté děti, ale zároveň s chudými a hodně chytrými. Myslím, že je velmi správné, že se vzájemně propojují a obohacují.

Co táhne Petra Koláře do Krkonoš? Jak přistupuje ke svým zakázkám? A odmítl už nějakou? A proč?

Čtěte magazín Newstream Realitní Club. K dostání je u všech dobrých prodejců nebo online.

Lhala jsem o tom, že jsem žena, říká architektka mrakodrapů Eva Le Peutrec o práci v Číně

Reality

Ze severočeských Hořic do San Franciska a posléze do Šanghaje. Aktuálně ale architektka Eva Le Peutrec žije v Nové Kaledonii. Na tichomořském ostrově nejenom vychová své děti, ale i pracuje. Projektovala odsud například rekonstrukci pařížské Notre-Dame.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Architekt: Češi nemají rádi novoty a do všeho mluví. I proto se tu špatně staví

Reality

Památková ochrana v centru Prahy je žádoucí, i když ne doslova všude. Že se ale v metropoli tak málo staví, nesouvisí s Metropolitním plánem či legislativou, ale s českou mentalitou. „Prostě se neradi smiřujeme s něčím novým, a neradi opouštíme to staré, neradi vyhazujeme krámy z garáží a komor, a hlavně bychom strašně rádi do všeho mluvili. Jakýkoli zákon, který vznikne, tak vždycky bude narážet na to, že když se staví něco nového, tak spousta lidí se proti tomu ohradí, bude mít námitky,“ říká architekt Jan Holna, spolumajitel architektonického studia DAM.

Petra Nehasilová, Dalibor Martínek

Přečíst článek