Designér David Karásek z mmcité: Vstup na burzu spustíme během nejbližších dní

Všechno běží podle plánu, říká David Karásek, zakladatel a většinový vlastník společnosti mmcité o vstupu své firmy na pražskou burzu. Výrobce městských mobiliářů, laviček či zastávek, začal dobývat před dvaceti lety ze své moravské fabriky celý svět. Nyní vítězí v zakázkách ve čtyřiceti zemích světa. Z pražské burzy Start si chce odnést na další rozvoj od investorů 160 milionů korun. Vstup se měl podle původních předpokladů uskutečnit do konce prvního pololetí. „Odložili jsme to o čtrnáct dní, jinak všechno běží podle plánu,“ ujišťuje Karásek pro newstream.cz.

Jdete si na burzu pro 160 milionů na expanzi. Rozšiřovat se chcete v Česku nebo v zahraničí?

Budou to výrobní místa poblíž Uherského Hradiště, kde působíme. Máme kvalitní tým lidí, a chceme s ním pokračovat. Nechceme ho tím, že se posuneme jinam, rozprášit.

Navíc by se asi noví lidé hledali složitě.

Jak se říká, lidí je strašně moc, ale dobrých je jenom pár. Je těžké najít kvalitní odborníky v podstatě na každou pozici, od dělnické až po manažerskou. Neustále to řešíme. Permanentně řešíme dvě věci, plagiátorství a pohovory s novými uchazeči.

Poprvé přes miliardu. Výrobce městského mobiliáře mmcité měl loni rekordní tržby

Reality

Skupina mmcité, výrobce městského mobiliáře z Bílovic na Uherskohradišťsku, loni zaznamenala rekordní konsolidované tržby. Přesáhly 1,16 miliardy korun, meziročně byly vyšší o 40,75 procenta. Jednu miliardu korun přesáhly tržby společnosti poprvé. Čistý zisk skupiny vzrostl o 10,66 procenta téměř na 32,2 milionu korun, uvedla skupina v tiskové zprávě. Na loňské hospodaření mmcité upozornil web E15.

ČTK

Přečíst článek

Kopírují nás všude. I v Rusku

Plagiátorství? Kde vás nejčastěji kopírují?

V Itálii, v Polsku, tady u nás v Česku, na Slovensku, v podstatě všude. Třeba v Rusku působí asi pět firem, které vyrábějí půlku našeho programu. Někdy jsou ty případy skutečně vrcholná drzost. Teď se nám to stalo v Turíně, kde jsme psali dopis na město, varovali jsme je, aby to nedělali, protože se dopouští plagiátorství, přesto to udělali. Mnohdy to musíme řešit ex post. Už se nám podařilo x-krát uspět, podařilo se nám odstranit velký projekt. Například jeden nejmenovaný slovenský developer, významná firma, nás dlouho nenáviděla, protože jsme je donutili, aby celý park demontovali a použili naše věci.

Pětina vašich zakázek míří do severní Ameriky nebo přímo do USA. Proč máte i továrnu v Brazílii?

Latinskou Ameriku vnímáme jako zajímavý region, kde by mohly být zajímavé projekty pro městský mobiliář nebo pro výrobky, které děláme. Nakonec jsme zvolili Brazílii. A když tam chcete dělat byznys, tak tam taky musíte vyrábět kvůli vysokým dovozním clům. Ta nás donutila mít nejprve dodavatele, vyráběli jsme pro brazilský trh u našich dodavatelů, a asi před dvěma lety jsme se rozhodli to rozšířit, pořídili jsme si vlastní výrobu, máme tam vlastní zaměstnance ve výrobě, máme tam vlastní lakovnu a už tam vyrábíme nejen pro brazilský trh, ale i pro zahraničí. V tuto chvíli především pro naši pobočku ve Spojených státech. Stali jsme se brazilským exportérem.

Jak to vypadá v praxi? Je tam český nebo brazilský management?

Máme deset poboček a ve všech – možná je to paradox – se nám osvědčilo, že tam jsou Češi nebo Slováci. Je to tak v Brazílii, ve Spojených státech i v Británii.

Český výrobce městského mobiliáře mmcité chce na burzu. Jde si pro 160 a víc milionů

Zprávy z firem

Skupina mmcité, český výrobce městského mobiliáře z Bílovic na Uherskohradišťsku, plánuje v první polovině letošního roku vstoupit na trh START pražské burzy. Oslovit hodlá akciové investory za účelem svého dalšího rozvoje. Holding mmcité chce na pražské burze nabídnout až třetinu nových akcií. Cílem je získat od investorů minimálně 160 milionů korun na akvizici a rozšíření výrobních kapacit. 

ČTK

Přečíst článek

Trh v USA tvoří podstatnou část vašeho obratu. Jak se tam ale obchoduje?

Jsme tam už nějakou dobu. Původně jsme tam pracovali přes distributora, ale mělo to svá omezení, nefungovalo to tak, jak bychom si přáli. Před přibližně pěti lety jsme to překlopili do vlastní pobočky. A zas tak složité to nebylo, v USA se podniká docela dobře, ačkoli tam jsou některé paradoxní předpisy a specifika. Dnes tam máme asi 15 zaměstnanců a postupně se to rozvíjí. Pomohlo nám to, že tam máme vlastní lidi, protože se byznys rozjel.

Jaké se liší průběh výběrového řízení? Musíte se nějak přizpůsobovat konkrétnímu trhu?

Možná je to paradoxní, ale průběh projektů je všude podobný. Ať už se konají v Dubaji nebo v USA nebo v západní Evropě či střední Evropě. Vždy je to tak, že cílíme s architektonickými studii, ti nás předepíšou do projektu, a nějaká stavební firma jej realizuje a použije to, co je v projektu. V Americe je velká výhoda, že většinou realizátor stavby respektuje výběr architekta. To znamená, že když se dostanete do projektu u architekta, tak máte velkou pravděpodobnost, že už to skutečně budete i dodávat. V Evropě, a samozřejmě ještě více ve střední Evropě, je bohužel více tlaků na hledání levnější alternativy, takže vás různě v poslední fázi vyšoupnou a tak podobně. Je zde také velký prostor pro plagiátorství. Ve Spojených státech se alespoň v tom našem oboru moc nekopíruje, pro nás je to velká výhoda.

Co se děje za plachtou. Unikátní pohled na nejstřeženější staveniště v Praze

Reality

Už několik měsíců je jeden z nehonosnějších paláců Na Příkopě zahalen lešením a zelenou sítí. V barokním domě totiž probíhá kompletní rekonstrukce, která by měla být hotová už za rok. V Paláci Savarin po jejím dokončení bude i nadále kasino, ale i restaurace, veřejnosti mají sloužit také další prostory.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Každý rok musíme inovovat

Objevili jste „Svatý grál“ designu?

Neřekl bych, že jsme objevili nějaké tajemství. Sice patříme k pěti leaderům oboru na světě, ale všichni jsme na tom podobně. Snažíme se dělat co nejlepší věci, musíme inovovat, každý rok přinášíme tři až pět úplně nových výrobků. Teoreticky by se dalo říci, že to není potřeba, ale naši zákazníci to už od nás očekávají. Nejde o žádné revoluce ale o neustálé evoluční vylepšování, není tam nikde jedno tajemství, které když někdo zná, tak uspěje.

Jak byste váš design popsal?

Není tam opět jedna základní myšlenka. Máme nějaké principy, které přirozeně vycházely z podstaty naší osobnosti a z nějakého pohledu nebo názoru na design a na veřejný prostor.

A to?

My si myslíme, že ty věci by neměly být invazivní, vycházíme z toho, že všechny prvky doplňují prostor, nejsou jeho hlavní dominantou a neměly by být. Chceme, aby náš design byl citlivý a aby na sebe zbytečně neupozorňoval. A zároveň, aby byl prvotřídní ve všech detailech zpracování.

Je všechno, co jste zmínil přenosné na všechny země, kde působíte?

Ano, my to tak děláme. Je to i proto, že měnit přístup v každé zemi by bylo složité a nebylo by to ani moc realizovatelné. Byla by to trochu schizofrenie. Máme nějaký přístup a ten aplikujeme ve všech různých zemích a funguje to. Ověřili jsme si, že to funguje, vytvořili jsme si dokonce náš obchodní model, a ten taky funguje. Vytvořili jsme ho tady v Česku a on funguje všude jinde. Prostě nemáme důvod se nějak zásadně přizpůsobovat. V marketingu a v komunikaci se snažíme přiblížit lokálnímu zákazníkovi, partnerovi, tím, že s ním mluvíme jeho jazykem. Máme katalog asi v 11 jazycích. Na webu najdete 11 verzí. Je to docela náročné, ale myslíme si, že tím ukazujeme respekt k zákazníkovi. Někdo říká, jste globální firma, mluvte jenom anglicky. My to takto nechceme, chceme mluvit v řečech, kde to dává smysl, tímto být bližší zákazníkovi.

Máte i katalog v čínštině? Můžeme narazit na vaši lavičku i v této zemi?

Asii se z důvodu plagiátorství a nevymahatelnosti práva vyhýbáme. I když na Blízkém východě máme docela silnou pozici a hodně projektů, ale je tam čím dál těžší se uplatnit proti místní nebo asijské konkurenci, především cenově. Máme několik projektů v Hongkongu a v Singapouru, začínáme v Japonsku, ale určitě nechceme jít moc dál, protože se právě bojíme toho plagiátorství.

Na pivo netradičně. Hospoda v Humpolci vypadá jinak než typická česká hospoda

Reality

Vařilo se v ní pivo, dnes slouží jako pivnice. Architekti v ní zachovali původní klenby z cihel i členitá okna. Industriální minulost podtrhují i měděné detaily.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Máme víc menších zakázek. Když jedna nevyjde, neohrozí nás to

Rozvíjeli jste byznys i v Rusku?

V Rusku jsme měli pěkné projekty, měli jsme tam velmi kvalitního distributora. V Rusku jsme i v situaci, kdy tam bylo dost levnějších kopií, dělali velké významné projekty a fungovalo to.

Která z vašich zakázek byla největší?

To tedy takhle nevím. Naší byznysovou výhodou totiž je, že máme zakázek hodně, a žádná z nich není moc velká. Nehrozí nám tak že, když nějaká zakázka nevyjde, zasáhne nás to.  

V kolika zemích působíte?

Nyní máme v 35 až 40 zemích pobočku nebo distributora. Mnoho projektů není nějak velkých. Například teď čekáme na výsledek tenderu pro pařížské letiště v Orly, kde se bude dělat vstupní část v souvislosti s olympiádou. To by mělo být asi za 20 možná 25 milionů korun. Toto, když se povede, tak bude velká zakázka, zároveň velmi prestižní a viditelná.

Máte nějaké vysněné město nebo místo, kde byste chtěl postavit vaši lavičku?

Takto nad tím neuvažuji. Bylo by pěkné mít nějaký projekt v Benátkách, ve Florencii, v Tokiu také. Máme mnoho projektů v New Yorku, v Paříži, ale určitě bych si dokázal představit zajímavější lokace přímo v těch městech. Jsou krásné projekty, o kterých určitě ani nevím, ale jsou zajímavé. Vysněný projekt je takový, kde zapadne ekonomická část s architektonicko-designovou hodnotou, která mě baví z profesního pohledu.

Jak jsme na tom s kvalitou veřejného prostoru ve srovnání se západní Evropou?

Určitě o hodně lépe, než třeba před 10 lety. Zlepšuje se úroveň návrhů i určité ambice. Protože když chcete udělat dobrý projekt, musíte mít nějakou ambici. Takže je to především na zadavateli. Dlouhodobě tvrdím, že český veřejný sektor, ať už je to stát nebo třeba České dráhy, SŽDC nebo municipality, neumí zadat a vést dobře zakázku nebo projekt. Například tím, že zakázku zbytečně škrtí, často i na velmi významných atraktivních místech se spokojí s pokleslými materiály.

Úřady v Berlíně jsou ještě přísnější než v Praze. Překvapilo nás to, říká zakladatel Manifesto Marketu

Enjoy

„Jestli se nám bude dařit v Berlíně, možná přijde čas na další zahraniční expanzi,“ říká newyorský architekt a zakladatel Manifesto Marketu Martin Barry, který před několika týdny otevřel podniku v Berlíně. Do Německa přivezl české pivo, nábytek nebo porcelán, ale také minimum českých investic.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Narážíte na nějaký konkrétní projekt?

Dnes už je to dávná historie. Před více než 10 možná více lety, když se dělaly železniční koridory, tak neměly architektonický koncept, což je hrozné. Stát proinvestoval desítky miliard téměř bez účasti architekta. To mi přijde jako nonsens. Víme, jaká je situace na německých, rakouských a švýcarských drahách, kde jsme dělali různé tendry, tam to prostě tak není. Tam máte silný architektonický manuál na všechny stavební detaily. Tehdy to tady tak nebylo. Dnes jsou i ty drážní věci lepší, i ty městské jsou určitě lepší – lepší se to. Dlouho to bylo na tomhle začátku špatné.