Ještě včera Národní rozpočtová rada uváděla, že při minulých povodních činila pomoc od EU jednotky procent – a že se Česko musí spoléhat hlavně na své zdroje. To se ale pak večer změnilo.
Když Donald Trump před pěti lety prohrál (ano, skutečně prohrál) prezidentské volby, ihned zkoušel různými způsoby výsledek zvrátit. Pokud nebude úspěšný i letos v listopadu, lze podle mnoha indicií očekávat, že se o to pokusí znovu. Ne zrovna intuitivní systém prezidentských voleb k tomu bohužel ponechává několik možností. Trumpův tým navíc bude lépe připravený.
Krajské volby tento víkend opět ukáží, jak úsměvně málo se v Praze a celostátních médiích ví o skutečných zájmech a osobních i mocenských vazbách v regionech. Jak povrchně o nich referujeme jen přes osoby lídrů, ale hejtman kraj sám neřídí, reálně je jen jedním z radních. Kraje jsou dnes především vlivné dotační struktury a to definuje zájmy, o které se na nich hraje. Kolem toho se pochopitelně točí i krajské volby a následné sestavování vládních koalic, řízení klíčových krajských holdingů a příspěvkovek, tak funguje i sponzoring kandidátů.
Co bude mít v gesci eurokomisař Síkela? Letos jeho nastávající úřad, mediálně v Česku prakticky neviditelný, řešil například elektrifikaci nepálského venkova, spolupráci se Zambií nebo čaj a kávu v Laosu. To příliš nesvědčí o jeho síle či důležitosti.
Finanční služby jsou vcelku konzervativním oborem. Ani tak se ale neubrání obecným společenským změnám a vývoji. Ten je dnes jasný – digitalizace, efektivita a gamifikace. To vše je reakcí na základní trendy, jako je nedostatek kvalifikovaných pracovníků, rostoucí cena práce, překotně se vyvíjející technologie a lidská touha mít vše k dispozici prakticky na dosah ruky, bez potřeby vyvinutí nadměrného úsilí.
Slabý eurokomisař, resp. jeho slabé portfolio, může být pro Česko velmi ztrátovou záležitostí. Finanční újma může činit až 48 miliard ročně. Je proto zarážející, že obsazení postu eurokomisaře nevěnují čeští politici více pozornosti.
Poslední sektor, kde Evropa ještě hrála světovou extratřídu, se nyní spíše jen potácí. Řeč je o luxusu. Kabelky, klenoty, šperky, drahé oděvy, hodinky… Měly být evropskou odpovědí na technologické obry z USA. Louis Vuitton se dokonce stal nejhodnotnější firmou starého kontinentu. Ale už je to pryč.
Jsou povodně v Evropě ničivější než v minulosti? Ne, nejsou. Způsobují nižší ztráty na životech i ztráty finanční než v 19. nebo 20. století. Hrozbou je tedy „nerůst“, který by v budoucnu zbytečně zabíjel lidi a zbytečně zhoršoval životní prostředí.
Takovou prověrku před senátními a krajským volbami si určitě nikdo nepřál. Hřmění stoleté vody, respektive to, jak politici – především starostové a hejtmani - zvládnou průběh povodní a jejich následky, možná nakonec přehluší obvyklé starosti regionů a bude pro výsledek hlasování rozhodující. Jestli se tedy volby v předem daném termínu vůbec budou konat.
Mohou mít nyní hrozící povodně zásadní dopad na českou ekonomiku a třeba i státní rozpočet? To je zatím, samozřejmě, předčasná otázka. Jednak je třeba doufat v co nejmenší škody, jednak je těžko odhadovat dopady děje, jehož celkovou intenzitu a rozsah působení ještě ani plně neznáme. Nicméně některé opatrné úvahy lze uskutečnit už nyní, a to díky historické zkušenosti.
Draghiho čerstvá zpráva o neutěšeném stavu ekonomiky EU je v dílčích aspektech své kritiky samozřejmě správná. Ostatně konečně uceleně pojmenovává řadu problémů, na které někteří ekonomové už přes deset let soustavně upozorňuji – a dokládají těžko zpochybnitelnými daty.
Polostátní skupina ČEZ ⚡kupuje podíl v brněnské společnosti Energ-servis, která se zabývá navrhováním i montáží fotovoltaických 🌞 elektráren i větrných parků a dalších energetických řešení. ČEZ podíl získá od mateřské firmy Energ-servis Holding, která byla dosud jediným vlastníkem. Jejich spojení posuzuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
