Ropa je hnusná, smradlavá tekoucí kaše, která vznikla v minulosti ze zemřelých zvířat a rostlin. Z nechutného mixu chcíplin. Tmavě hnědá, vazkavá, nic krásného.
Miroslav Singer, bývalý guvernér České národní banky, mi asi před měsícem při rozhovoru řekl, že se růstem cen musíme protrápit, a že každý něco ztratí. Že se s tím nedá nic dělat. Současný guvernér národní banky Jiří Rusnok mluvil při rozhovoru v únoru v podobném duchu. Inflace každého z nás připraví o peníze. A do třetice, podobně nyní mluvil i Tomáš Nidetzký, současný viceguvernér, a ještě nedávno jeden z aspirantů na guvernérskou pozici. Tu mu vyfoukl Aleš Michl.
Tento text je víc osobní, než bych si přál. Aleše Michla jsem poznal před víc než dvaceti lety, kdy při studiu Vysoké školy ekonomické psal do Hospodářských novin. Psal pěkně, přemýšlel originálně. Vím o tom své, jeho texty šly mýma rukama. Možná mu tato osobní vzpomínka jako budoucímu guvernérovi nebude příjemná. Nicméně i v nové pozici bude muset unést názory novinářů, bude to součástí jeho profese.
Nejtěžší otázka, kterou můžete položit dodavateli elektřiny, zní: O kolik zdraží v letošním roce elektřina? Nikdy jste neslyšeli tolik výmluv, neměli tolik telefonátů, kdy se vám zaměstnanci dodavatelské firmy snaží vysvětlit, že to prostě spočítat nejde. Lze to pochopit, doba je těžká. Nicméně výsledné sdělení je, že lze čekat další zdražování elektřiny.
Národní banka má pro zvyšování sazeb zažitou argumentaci. Řídí se podle jednoduché rovnice: rostou ceny, zvyšujeme sazby. Inflační pásmo je pro Českou národní banku modla. Pásmo kolem dvou procent meziročního růstu.
Přišel mejl ze školy. Děti pojedou na výlet, pošlete 700 korun. 250 za návštěvu jakési atrakce, 450 korun za dopravu. Čtyři sta padesát korun za dopravu? Za to by se dalo jet autobusem do Berlína! Snad nejedou do Berlína… Dále v dopise ze školy stálo, připravte si tisícovku na učebnice pro příští rok za jedno dítě. A za tři týdny je škola v přírodě, čtyři noci za pět tisíc korun.
Než šéf odborů Josef Středula na výročním kongresu odborů oznámil, že jeho kandidatura na prezidenta je reálná, byl kurz na jeho vítězství u Tipsportu 17:1. Byl na pátém místě, první byl generál Petr Pavel s kurzem 2,4 ku jedné, druhý Andrej Babiš, 3,15:1. Den poté, kdy Středula poprvé reálně přiznal ochotu kandidovat, na něj sázková kancelář zvedla kurz na 14 ku jedné. Posunul se před Danuši Nerudovou na čtvrté místo.
Kde vezme Česko zemní plny na příští sezonu? Zase z Ruska? A co v případě, že Putin plyn Evropě vypne? Pokud by se tak stalo, byl by to ekonomický kolaps Česka. Na ruském plynu jsme zcela závislí.
Rozpoutat válku, na kterou nejsem připraven, nemám žádnou strategii, nemám schopné velení, a vlastně ani nevím, proč tu válku vedu, to vyžaduje skutečně velkou dávku nerozumu. Svědčí to spíše o mentálním selhání. Selhání lídra, kterého v posledních, samozřejmě zmanipulovaných volbách, volilo 77 procent Rusů.
Je to představa bizarní, možná dokonce těžko představitelná. Ale když se bavíte s lidmi z okolí národní banky, s ekonomy, s lidmi v pražských kavárnách, začne se vám vykreslovat netušený obraz. Novým guvernérem České národní banky by se po Jiřím Rusnokovi, který posledního června končí ve funkci, mohl stát Václav Klaus.
Nejsem fanouškem Andreje Babiše. Když koupil Mafru, která vydává Mladou frontu Dnes a Lidové noviny, provozuje rádio Impuls a má spoustu jiných mediálních aktivit, z vydavatelství jsem odešel. Nastoupili noví manažeři a Babišem dosazený generální ředitel, který předtím vedl mlékárnu, se mě ptal, proč se my, novináři, proti Babišovi tak bouříme. Odpověď byla pro Babišovy manažery nepochopitelná. Nezávislost. Tu jsme za předchozího německého vlastníka měli. Žádný Němec nám do zpracovávání zpráv a témat nemluvil. Babiš, ač se tvářil jako neviňátko, ano.
