David Havrlant: Amerika sílí a roste. Čína naopak čelí kaskádě krizí
Globální proměny vrací vítr do plachet americké ekonomiky. USA aktivně prosazují své zájmy, business čte dobře vodu a nikdo nečeká v těchto turbulentních časech na ohlodané kosti. V Asii se započal proces decouplingu, kdy se mnohé ekonomiky stále vehementněji emancipují od Číny a snaží se těžit z rivality obou mocností. Samotná Čína se nachází uprostřed probíhajících, nastupujících či potenciálních krizí, píše v komentáři ekonom ve společnosti J&T David Havrlant.
Odměnou za aktivní a vpřed hledící přístup USA je robustní ekonomická expanze přesahující 3 procenta v meziročním srovnání. Dynamika HDP se tak nyní nachází nad dlouhodobým trendem. Přetrvávající silný mzdový růst nicméně indikuje, že celkový výkon začíná předbíhat expanzi strany nabídky. Mzdový vývoj v následujících čtvrtletích tak bude klíčový pro rozhodování Fedu ohledně načasování a razance snižování úrokových sazeb.
V meziroční dynamice mezd přitom došlo ke strukturálnímu zlomu: před pandemií se v průměru držela pod 3 procenty, avšak po pandemii se uhnízdila nad 4,5procentní hranicí. Solidní růst produktivity práce tento posun kompenzuje jen částečně a může se tedy propisovat do spotřebitelské inflace. Následující čtvrtletí ukáží, zda bude americká ekonomika nadále operovat v modu silného neinflačního růstu, nebo zda bude docházet k přehřívání ekonomiky vlivem omezené nabídky produkčních faktorů.
Probíhající globální změny mají pro Evropu závažnější ekonomické důsledky než pro Ameriku. Na jedné straně se projevuje geografická blízkost k probíhajícím horkým konfliktům, na druhé straně jde o mizivou schopnost Evropy z proměny světa těžit. 
David Havrlant: Vzdálenost mezi USA a EU roste. Tím hůř pro starý kontinent
Názory
Globalizace nebyla pro americkou ekonomiku hvězdná
Dlouhodobá perspektiva ukazuje, že růst reálného HDP v USA významně předbíhal produktivitu práce, a to během čtvrtstoletí začínajících rokem 1950 i 1975. Dodatečný pozitivní vliv ostatních faktorů na dynamiku HDP se však od roku 2000 vytrácí. Jako jedna z možných interpretací se nabízí závěr, že období dravé globalizace definované vývozem technologií, know-how, vyspělého průmyslu a pracovních míst do Asie nebylo pro americkou ekonomiku jaksi hvězdné. Domácnosti sice měly přísun levného spotřebního zboží, celkový vliv na ekonomiku a její strukturu však byl v mnohých ohledech velmi negativní.
Poměrně nedávná změna kurzu, kdy pod rouškou soupeření s Čínou a v podmínkách narůstající globální nestability dochází k návratu pokročilého průmyslu, začíná nést ovoce. Probíhající proces deglobalizace a fragmentace spolu s programem navrácení strategické produkce dost možná předznamenává pro USA delší období strukturální expanze. Od předminulého roku je patrná výraznější dynamika reálného HDP oproti produktivitě práce. Je tak opět při činu celková produktivita výrobních faktorů, zahrnující mimo jiné příliv produktivního kapitálu, změny ekonomické struktury, pozitivní efekt výzkumu a inovací.
Decoupling v Asii
Jak intenzivní globalizace od přelomu tisíciletí ukusovala z výkonu ekonomiky americké, tak přitápěla pod kotlem té čínské. Nepřetržitý příliv produktivního kapitálu, nových technologií, výrobního know-how, tvorba pracovních míst a zrod půdy pro výzkum a vývoj tvořily pro Čínu po dvě dekády skvělé prostředí, kdy se dalo zvládnout téměř cokoliv. Bezpečnostní a ekonomická roztržka s USA spolu s dlouhým uzavřením ekonomiky v důsledku pandemie tyto toky ukončila. Coby lakmusový papírek může posloužit rozdílná výkonnost akciových indexů.
Zároveň se v Asii rozbíhá nový proces decouplingu, kdy se ostatní ekonomiky snaží od churavějící Číny získat odstup. Usilují přitom o alokaci části pokročilé produkce pod svá křídla. Zároveň mají co nabídnout: od větší ideologické vstřícnosti k Západu po rostoucí populaci a mladou pracovní sílu. Země jako je Indie, Indonésie nebo Filipíny tak pravděpodobně čeká slušný ekonomický vzestup. Přítok přímých zahraničních do Indie dosahuje od konce pandemie rekordních hodnot, tok směrem k Čínské ekonomice naopak slábne. Kapitál z USA je sice částečně nahrazen novými toky z Blízkého východu, s nimi však neplynou poslední technologie a výrobní postupy.
Čínská kaskáda krizí v možnosti
Čína dnes čelí kaskádě krizí. Na probíhající realitní krizi navazuje krize rozvah na straně domácností i firem, když se vypařuje bohatství a hodnota držených aktiv. Rozvíjí se krize důvěry, kdy nízký sentiment a podkopaná očekávání brzdí výdaje a investice. V možnosti je následná krize finanční, neb banky byly hojně podporovány v úvěrování nyní krachujících developerů. A od finanční krize jsou na dohled nesnáze v oblasti měnové. Problémy v realitním sektoru se táhnou již druhým rokem, investice i ceny klesají a obrat vyčištění trhu zatím není úplně nadohled.
Nikde není psáno, že se kostičky domina nutně poskládají až dokonce, vždyť budoucnost je vždy nejistá. Nicméně tato pravděpodobnost s ubíhajícím časem a neschopností či nemožností negativní vývoj zvrátit prozatím roste. Je pěkné, že je Čína vlastníkem obřích devizových rezerv, leč při měnové krizi se hází omezený zdroj lopatou do bezedné jámy. Přitom všichni zúčastnění zhruba vědí, jakým množstvím devizových rezerv zhruba disponujete a se zájmem sledují, kterak mizí.
Dokud hrálo globální ekonomické nastavení ve prospěch čínského ekonomického zázraku, bylo lze pro centrální vládu doručit mnohé. Svět se však změnil, přičemž co bylo dříve relativně snadné se stalo velmi nesnadným či zhola nemožným. Nedávný zákaz prodeje akcií nakrátko, hrozba stíháním potenciálních viníků spojených s propadem cen akcií, opětovná změna regulátora finančních trhů. Čínská vláda podniká leccos, leč výsledky jsou prozatím spíše rozpačité. Je například zřejmé, že spotřebitelské ceny v Číně klesaly toliko v období závažných nesnází. Ještě nedávno se mohla jevit deflace jakožto klopýtnutí, nyní se zdá být jevem s hlubšími kořeny. Hypotéza japonského scénáře tak pro Čínu získává stále konkrétnější obrysy.
