Jak na dluh? Češi škrtají, Italové žádají občany, aby skupovali dluhopisy
Se zajímavou prosbou předstoupila před občany italská premiérka Giorgia Meloniová. Žádá, aby zejména zástupci střední třídy nakoupili italské dluhopisy. Dosavadní korporátní držitelé italského dluhu se totiž cenných papírů zbavují. Na rozdíl od českého boje s dluhem, který se nese na vlně škrtů, ten italský podle Bloombergu povede k masivnímu nárůstu zadlužení země v dalších dekádách.
Dvě země, dva přístupy. Česká vláda se snaží se zadlužením země bojovat škrty a navýšením příjmů státu. Přitom s dluhem ve výši 43,1 procent by se ani příliš snažit nemusela. Naproti tomu Itálie má recept jiný. Aktuálně činí její dluh vůči HDP téměř 144 procent (v nominální hodnotě jde o částku 2,8 bilionu eur). Přesto o škrtech není vidu ani slechu.
Přitom italská premiérka Giorgia Meloniová musí akutně hasit poměrně nepříjemný požár: podíl dluhopisů, které drží finančníci a nikoli domácnosti, znatelně klesá. Podle agentury Bloomberg od roku 2008, kdy finančníci drželi více než polovinu italského státního dluhu, aktuálně jejich podíl klesl na 27,5 procenta. Nepříjemné by to mohlo být zvlášť v době, kdy Itálie vydává další obří objem dluhopisů.
Jenomže Meloniovou by měli podpořit ti, kdo ji pomohl do premiérského křesla – běžní Italové.
Automobilový koncern Stellantis čelí další kritice ze strany italské vlády. Ministrovi průmyslu se nelíbí vliv, jaký má na firmu francouzská vláda, a poukazuje i na to, že Fiat v prosinci poprvé téměř po 100 letech nebyl v Itálii nejprodávanější značkou auta. Stellantis úder vrací výčitkami, že vláda v Římě dostatečně nepodporuje výrobu elektromobilů. Informovala o tom dnes agentura Reuters.
Fiat po sto letech nebyl nejprodávanějším autem v Itálii. Země za to kritizuje Francouze
Zprávy z firem
Obří dluh poroste
Italské domácnosti byly dlouhodobě hlavními investory do domácího dluhu. Ovlivnily to zejména krátkodobé dluhopisy známé jako Buoni Ordinari del Tesoro, které se staly hitem mezi drobnými střadateli.
Zlom nastal na konci roku 1998, kdy se hlavními věřiteli Itálie stali profesionální investoři. A podíl domácností setrvale klesal až do roku 2022, kdy dosáhl podíl dluhu drženého italskými domácnostmi historického dna (6,3 procenta).
Pak ale nastal bod zlomu a domácí retailoví investoři začínají opět sázet na místní dluh. Za prvních deset měsíců loňského roku takto italské domácnosti investovaly 120 miliard eur. A na pokračování tohoto trendu nyní sází i Meloniová, protože Itálie jen v roce 2024 chystá vydat středně a dlouhodobé dluhopisy ve výši 360 miliard eur.
Pomoci v tom mají také očekávané výnosy. Podle dat agentury Bloomberg aktuálně italské dluhopisy nesou v průměru 4,3 procenta. Bloomberg pak predikuje, že výnosy v čase porostou až k osmi procentům.
Dluhová past
Důvodem nárůstu výnosu by měla být odvrácená strana celé situace – na rozdíl například od české vlády, která chce dluh snižovat, Italové zatím žádný reálný plán na snižování zadlužování nemají. I proto Bloomberg očekává, že zadlužení Itálie poroste. Z aktuální hladiny pod 145 procenty HDP by do roku 2040 mohlo zadlužení narůst až nad 170 procent HDP.
Aktuální výsledková sezona přináší jednu poměrně znepokojivou informaci. Všude se propouští. Bez ohledu na dosavadní úspěchy, zisky, byznys model, napříč sektory i zeměmi. Propouštějí velké firmy i startupy. Co to znamená? Došly prachy.
Stanislav Šulc: A je to tady. Všichni propouštějí
Názory
„Itálie neprovádí žádné radikální strukturální reformy, ale zároveň musím říct, že ani nečiní žádné zásadní špatné kroky,“ uvedl pro Bloomberg Charles Diebel z Mediolanum International Funds. „Pro letošek si myslím se bude zadlužení pohybovat na úrovni 140 procent,“ dodal.
Další kolo privatizace
Meloniová však nechce vše vsadit jen na cestu růstu zadlužení. Zároveň slíbila částečnou privatizaci, která by se měla dotknout i opravdu klíčových italských firem, včetně Poste Italiane, Ferrovie dello Stato či Eni. Podle odhadů by tyto privatizační kroky měly vynést v nadcházejících dvou letech kolem 20 miliard eur.
Finální podoba privatizačního záměru však může nakonec být zcela odlišný od původních záměrů. Předně: Meloniová jako populistka se s blížícími se volbami nebude chtít „ušpinit“ privatizací strategických podniků. Plán privatizace je navíc předmětem kritiky opozice již nyní. A pak tu je také pohled ekonomů. Ti jsou k dopadům privatizace na státní finance a zejména dluh mimořádně skeptičtí. Podle nich by 20 miliard další růst zadlužení výrazněji nezbrzdilo.
