Petr Sklenář: Směřujeme do světa vyšších úrokových sazeb. Bude to mít vliv na akcie i ceny nemovitostí
Japonská centrální banka dnes nad ránem zvýšila úrokové sazby. Zahájila tím období, kdy budou zasedat všechny významné centrální banky a řešit, jak nastaví měnovou politiku pro další období. Co lze očekávat od České národní banky, Fedu a ECB? A jak se bude letos vyvíjet růst českého HDP? Odpovídá hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Blíží se období, v němž centrální banky budou zasedat a nastavovat měnovou politiku. Jaká je situace před rozhodujícími okamžiky? A je to stále inflace, která bude klíčovým vlivem pro bankéře?
Podíváte-li se na data za prosinec, tak inflační příběh zůstává všude více méně podobný, ačkoli třeba na mírně jiných číslech. Ve většině zemí pokračuje doznívání inflační šokové vlny a zároveň se nenaplňují optimistické scénáře, že inflace vymizí rychle. Rozhodně nemůžeme očekávat, že by vývoj cenové hladiny byl stabilní o ta, řekněme, dvě procenta. Jsme tomu cíli kvantitativně někdy blíž, někdy později, ale kvalitativně to tak není.
Jak to myslíte?
Že kvantitativně to může vyjít, ale je tam mnoho faktorů, které výsledku nepomáhají. Příkladem je inflace ve službách, která je nadprůměrná a nemá tendenci klesat. A je jedno, jestli mluvíme o Česku, Německu, celé eurozóně nebo USA. Všude je inflace ve službách kolem čtyř pěti procent, záleží na metodice. V Americe sice už pomalu dochází ke snižování této inflace, ale pořád se okamžik, kdy to bude na stabilních úrovních, odkládá, ačkoli jsme na nich již měli být. A v řadě zemí neklesá ani jádrová inflace. Ta sice není až tak vysoká, drží se kolem tří procent, nicméně již půl roku příliš neklesá.
A jaký vývoj inflace tedy očekáváte pro další měsíce?
Do tohoto prostředí se začnou promítat rostoucí ceny energií, respektive rostoucí ceny energetických komodit, minimálně v Evropě rostou i ceny zemědělských komodit, což se posléze projeví na cenách potravin. Přinejmenším v první polovině roku se právě tyto dvě oblasti projeví v inflaci. Paradoxně to, co nám pomáhalo loni, bude letos působit opačným vlivem. Hlavně na tuzemskou inflaci pak bude mít vliv zrychlování růstu cen nemovitostí, které se do inflace v Česku prostřednictvím takzvaného imputovaného nájemného počítají, zatímco v eurozóně ne. Nicméně podle všeho nehrozí žádná inflační katastrofa, inflace bude kolem tří procent. Což podle mě povede centrální banky k obezřetnějšímu snižování úrokových sazeb.
Prosincová inflace, kdy ceny meziročně vzrostly o tři procenta a meziměsíčně klesly o 0,3 procenta, byla příjemným překvapením. Pokud se nestane něco extrémního, v lednu se tempo růstu spotřebitelských cen vrátí pod tři procenta, řekla v pondělí novinářům viceguvernérka České národní banky (ČNB) Eva Zamrazilová. 
Zamrazilová: Lednová inflace bude pod 3 procenty
Money
Můžeme ty tři klíčové centrální banky, tedy ČNB, ECB a Fed, vzít konkrétněji? Co od nich očekáváte?
Myslím, že jedinou z nich, která bude setrvaleji snižovat sazby, bude Evropská centrální banka. Vlivů na rozhodování je vícero, jedním z nich je to, že tříprocentní inflace pro některé státy nepředstavuje výraznější problém, a naopak chtějí podpořit růst, protože výhled růstu zejména v Německu a ve Francii, tedy dvou největších ekonomikách eurozóny, není růžový. Očekávám tedy pokračování ve snižování sazeb, které ale na druhou stranu nemusí být tak razantní, jak se někteří domnívají. Během letošního roku stlačí deposazbu z aktuálních tří procent ke dvěma procentům a pravděpodobně nepůjdou pod dvě procenta.
ČNB?
Očekával bych nějaké další jemné ladění, totéž platí pro celý region, tedy Polsko, Maďarsko. Asi ne víc než dvakrát o čtvrt procentního bodu. A vlastně totéž očekávám i pro další z velkých centrálních bank, tedy americký Fed a Bank of England. Myslím, že tam bude velmi pozvolné snižování s tím, že na konci roku budeme někde kolem čtyř procent. Česko bude možná lehce pod čtyřmi procenty. Tím se to prostředí dostává do situace, v níž jsme nebyli dvacet, možná pětadvacet let.
Jak to myslíte?
Tak, že budou ohromné rozdíly mezi jednotlivými centrálními bankami. A to mezi těmi velkými, tedy mezi ECB a Fedem, ale také ve vztahu ECB a regionálními bankami.
Zaznamenal jsem, že rostou očekávání toho, že Fed nejen, že sazby nesníží, ale že by je mohl dokonce navýšit. Jak to vnímáte?
Tenhle okamžik je podle mě daleko. Co je ale podstatné, je dlouhodobý trend, kam se sazby budou vyvíjet nikoli v horizontu kvartálů, ale spíše let či dekád. A tam vidíme velkou změnu. Posledních 15 let se dlouhodobé sazby pohybovaly kolem dvou tří procent a někdy i níž. Nyní směřujeme spíše k úrovni čtyř pět procent.
Americký prezident dal v projevu k účastníkům Světového ekonomického fóra v Davosu dal jasně najevo, že bude usilovat, aby centrální banka na svém příštím zasedání snížila sazby. 
Trump tlačí na Fed: Budu žádat, aby sazby okamžitě klesly
Money
Z čeho tak usuzujete?
Například Fed má zjednodušeně úrokové sazby na čtyřech a půl procentech a výnos desetiletého dluhopisu je 4,7 procenta, výnos třicetiletého dluhopisu na pěti procentech. To nám říká, že Fed je chtě nechtě u konci svého cyklu, a pokud se v ekonomice nestane nic strašného, co by musel řešit snížením sazeb, nebude k tomu ničím motivován. Bude se pohybovat kolem čtyřky v horizontu, který nyní dohlédneme. A naopak když se v inflačním výhledu ukáže velký problém, zvýšení sazeb na pět procent nebude anomálií.
To bude mít zásadní dopad na valuace akcií a dluhopisů, předpokládám.
A nejen tam. Pokud se toto skutečně potvrdí a dostáváme se do prostředí vyšších úrokových sazeb obecně, bude to mít dopad na nacenění všech aktiv, nejen finančních. Tedy zejména na ceny nemovitostí. Proč mám držet nemovitost s nájemním výnosem pět procent, když mi stejných pět procent vynese třicetiletý americký dluhopis. Může to být velká změna, která bude mít dlouhodobé dopady.
Vedle inflace se hodně mluví také o růstu. Aktuální makroprognózy pro Česko se pohybují kolem 2,5 procenta. Vy býváte tradičně skeptičtější. Jak to vidíte nyní?
Už loni jsem byl na straně optimistů a možná budu i celý letošní rok. Důvodem je to, že loňský růst byl podle očekávání tažený růstem spotřebitelské poptávky. Která však byla vlastně pozvolnější a nadále její růst pokračuje. Myslím, že tam je prostor ještě dostatečně velký na to, aby spotřeba domácnosti zůstala hlavním tahounem růstu. Dokonce máme našlápnuto k tomu, být ve třetině nejrychleji rostoucích ekonomik Evropské unie. Domácnosti se ve spotřebě ještě nevrátily na úrovně roku 2019, přitom se reálně máme lépe. Růst mezd je vysoký, nedochází k žádnému masivnímu propouštění, nenaplňují se žádné katastrofické scénáře, letos pro domácnosti budou ceny energií klesat, navíc míra úspor byla loni zhruba o polovinu vyšší, než byl dlouhodobý průměr posledních patnáct dvacet let. Nejde o to, aby utrácely excesivně, spíše aby své chování znormalizovaly. Zároveň růst 2,5 procenta tažený domácí poptávkou není nic hvězdného. Přesto samozřejmě existují i nějaké brzdné vlivy, zejména v průmyslu, které souvisejí s cyklickými změnami především v Německu. Ale třeba loni byla výroba aut na rekordu.
Hlavním tahounem české ekonomiky by letos měla být spotřeba domácností. Ta ale loni spíše zklamala. 
Lukáš Kovanda: Drahé energie stále brzdí celou českou ekonomiku
Názory
Japonsko se v minulosti dlouhodobě potýkalo s deflací, v poslední době se však inflace nachází nad dvouprocentním cílem centrální banky. Ta nyní signalizovala, že bude ve zvyšování úrokových sazeb pokračovat. 
Nejvýše od krize 2008. Japonská základní sazba stoupla na půl procenta
Trhy
