O nutnosti ekonomické transformace a rozvoji nového průmyslu slýcháme často, od teorie k praxi ovšem vede dlouhá cesta. Své o tom ví skupina TTC, pod jejímž patronátem teď vzniká nový inovační ekosystém BRAIN CONNECT Prague financovaný z komerčních prostředků. Jeho cílem je propojení inovativních firem, startupů, univerzit a dalších aktérů. Kromě samotného ekosystému pak v pražských Malešicích postupně vznikne technologický park, který firmám nabídne potřebné zázemí včetně laboratoří nebo výrobních prostor.

Proč potřebujeme inovační ekosystém? 

Pavel Csank (PC): Po celém světě dnes dochází ke změnám, vše se zrychluje a firmám – ani těm největším – už nestačí spoléhat jen na lidi a znalosti, které mají pod vlastní střechou. Co tady dnes chybí, je neutrální prostředí, kde by mohli tvořiví lidé napříč obory spolupracovat a hledat nová řešení. Čím dříve firmy s efektivní spoluprací začnou, tím větší konkurenční výhodu budou mít. Ti, kteří zaspí, je pak budou těžko dohánět. V Česku se o tom zatím hodně mluví, stále slýcháme o druhé ekonomické transformaci, znalostní ekonomice nebo přerodu od montovny k mozkovně, v praxi ale zatím žádné podobné projekty na komerční bázi nefungují.

Často se říká, že máme hodně firem v dodavatelských řetězcích, ale málo skutečných inovátorů. Je to pravda, nebo je české prostředí dostatečně inovativní?

PC: Z hlediska celé ekonomiky to možná pravda je, ale určitě máme množství firem, které umí být v některých oblastech světovou jedničkou či v absolutní špičce. Důležitá je vnitřní ambice. Je to o tom, jak moc jsou majitelé ochotni investovat vydělané peníze do toho, v čem je obrovské riziko. Inovativní firmy tady máme, jen často působí na lokální úrovni a není o nich tolik slyšet. Nemáme tady ty „Siemensy nebo Amazony“, které na nás každý den vyskakují z novin a internetu. 

Luboš Müller (LM): Chybí nám velcí globální hráči, kteří by byli schopni posunout u nás úroveň inovací svou vlastní silou dál. Tím spíš se jako firmy v oblasti inovací musíme spojovat. 

Kdo s nápadem na vytvoření ekosystému přišel? 

LM: Přišli jsme s ním my jako skupina TTC. Máme dvě části podnikání. Jedna se zabývá moderními technologiemi a jsou tam firmy působící v různých IT oblastech od komunikačních systémů přes datová centra po energetiku, druhou část pak tvoří naše realitní projekty. Před pár lety jsme v realitní části došli k tomu, že máme zajímavý areál v Malešicích, kde by bylo fajn provést rekonstrukci. Jen jsme tam chtěli udělat něco zajímavějšího než jen obyčejnou budovu. Souběžně s tím jsme si uvědomovali, že i když jsme sami kdysi vzešli z výzkumného ústavu a inovace bychom měli umět, najednou nám na další rozvoj nezbývají kapacity ani čas. Vznikla proto myšlenka vytvořit inkubátor a na to se pak nabalovaly další věci. 

Dohnat a předehnat. EU opět chystá doping pro vědu a výzkum. Se skluzem 20 let

Money

Náročnou metu pro zvýšení investic do vědy si koncem minulého týdne na setkání hlav států a premiérů členských zemí v Budapešti určila Evropská unie. „Nový“ cíl se ovšem vyznačuje tím, že měl být už dávno splněný.

Josef Tuček

Přečíst článek

Jak to od nápadu přešlo k samotné realizaci?

LM: Jak jsme se do toho dostávali, zjistili jsme několik věcí. Tou první a nejzásadnější byl fakt, že to vlastně neumíme realizovat, protože řízení inovací už je hodně specifický obor. Za druhé jsme si uvědomili, že pokud to má za něco stát, pak rozvoj jen v rámci jedné firmy nedává smysl. Tak jsme se začali dívat po projektech, ke kterým bychom se mohli sami připojit. Jenže jsme zjistili, že jich moc není. Našli jsme různá úspěšná technologická centra, například Moravskoslezské inovační centrum, kde jsme se také potkali s Pavlem Csankem, ale my jsme to potřebovali uzpůsobit na komerční peníze. Nechtěli jsme stavět na dotacích ani na veřejných penězích. Cílem bylo vytvořit komerčně fungující celek, který nemá jen ambici regionálního centra, ale může překračovat i hranice republiky. Ve spolupráci s Pavlem jsme pak tuto vizi začali přetvářet do něčeho hmotnějšího. 

V jaké fázi jste teď? Kdy systém začne fungovat?

LM: BRAIN CONNECT Prague jako takový už funguje a postupně se spouští jeho další fáze. Milníkem bude jen jeho institucionalizace, začátkem příštího roku by měla vzniknout oficiální akciová společnost. To ale bude spíš formální záležitost, reálné aktivity běží už nyní. Dnes se začínáme bavit s partnery, řešíme první služby, bude to postupná evoluce. Viditelnější aktivity bychom rádi začali vykazovat během příštího roku.

Máte už v hlavě první projekty, které budete řešit? 

LM: Jeden z projektů už dokonce řešíme. Jedná se o velký celoevropský projekt IPCEI, na kterém se bude podílet naše firma Mycroft Mind a potažmo i celá skupina. Řeší se tam vnořená inteligence do čipů, souvisí to s energetikou. Je to vlastně jeden z typických projektů, který by se měl v rámci inovačního ekosystému řešit. Několik dalších projektů je potom v plánu. 

PC: Příkladem, jak to může fungovat, je inovační platforma Demola, kterou jsme letos vytvořili v rámci spolupráce Moravskoslezského inovačního centra a finských partnerů. Propojujeme tam univerzity s komerční sférou, máme tam třeba Porsche Engineering, Tietoevry a další globálně působící firmy. Když se pak tyto firmy potkají s Mycroft Mindem, mohou najít v oblasti nové energetiky témata, která třeba samy potřebují řešit, aniž by to dopředu věděly. To je spontánně fungující proces, který se díky aktivnímu řízení ekosystému mnohonásobně zefektivní. 

Do regionálních technologických center obvykle bývají finančně nebo i jinak zapojená města, kraje nebo rovnou stát. Jak to bude ve vašem případě?

LM: Napřímo zapojení nebudou, v rámci akciové společnosti chceme pracovat primárně s komerčními penězi, protože veřejné peníze mají spoustu komplikací. Nicméně celá řada projektů komerční záležitosti přesahuje. Inovační ekosystém by měl sloužit tak, aby dokázal technologicky a znalostně podpořit i projekty financované státem nebo jinými veřejnými zdroji. Zmiňoval jsem třeba IPCEI, který je placený z peněz Evropské unie. Takže spolupracovat a vzájemně si pomáhat určitě chceme, jen nebudou zapojeni do vlastnické struktury.  

PC: Často se hovoří o dotacích, ale stát má přitom mnohem silnější nástroje, které mohou inovace podpořit. Může pomoci třeba tím, že umožní vytvoření specifické regulační zóny. Příkladem dnes může být doprava a autonomní řízení. Všude po světě se hledají způsoby, jak umožnit jízdu takových aut v reálném prostředí, protože jinak se to těžko testuje. Tam, kde regulační prostředí nemají, jsou firmy znevýhodněné, nebo jdou jinam. 

Šéf pojišťovny EGAP: Svět se změnil. O rizicích uvažují i firmy, které je dříve vůbec nevnímaly

Money

Svět už nežije v klidu a prosperitě jako na začátku tohoto století. Poptávka po službách státní exportní pojišťovny EGAP vzhledem k bezpečnostním rizikům na zahraničních trzích narůstá. „Důležité je, že se zvyšuje i vnímání rizik. Proto k nám přicházejí noví klienti, kteří dříve o pojištění ani neuvažovali,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz předseda představenstva EGAP David Havlíček.

Jan Žižka

Přečíst článek

Kdo všechno se v tuto chvíli může zapojit? Jsou to kromě firem i univerzity a jejich spin-offy? 

LM: Ano, ty jsou pro nás extrémně důležité. Aby inovační systém mohl fungovat, je to přesně o propojení akademického světa a komerčních firem, které chtějí inovovat a jsou toho schopné. Zase je to o tom, že univerzity nebudou spoluakcionáři, protože to nedává smysl ani jim ani nám, ale chceme, aby byly partnery a podílely se na projektech. Myslím, že v tuto chvíli se bavíme se všemi relevantními univerzitami v republice a odezva je zatím pozitivní. 

PC: A nejsou to jen univerzity, ale třeba i ústavy Akademie věd a další soukromé i veřejné výzkumné organizace. V podstatě pro ně platí to samé, co pro velké firmy. V rychlém světě nestačí jen ty jejich znalosti uvnitř. Často postrádají odezvy od reálných lidí z trhu, kteří by jim řekli, jestli daná technologie může fungovat v praxi. Protože mnohdy je to mnohem víc o ekonomické stránce věci. Naším cílem je vzít to, co technicky funguje, a díky spolupráci najít cestu, aby to fungovalo i ekonomicky. 

Kdo bude tu samotnou spolupráci koordinovat? Přece jen by měla sdružit řadu subjektů.

PC: To je přesně role BRAIN CONNECTU. Když si pomůžu příkladem z fyziky, máme jádro atomu, kolem kterého je první valenční vrstva, v našem případě akcionáři. Potom jsou tam další valenční vrstvy, kdy jedna je pro energetiku, druhá pro big data, další třeba pro nové materiály a podobně. V každé z oblastí vždy bude někdo v dresu BRAIN CONNECTU, kdo koordinuje aktivity. 

LM: Téma inovací je velmi široké, proto musíme jít po částech. Začneme energetikou, která je nám blízká. I to je pořád poměrně široké, protože nová energetika souvisí prakticky se vším, co se kolem nás děje. Patří sem i datoví analytici, umělá inteligence, průmysl a spousta dalších oblastí. 

Když se ještě podíváme na Technologický park Malešice, čím bude unikátní? Co všechno tam bude? 

LM: Pokud se bavíme o celých Malešicích, je to velmi široká otázka. Dnes je celý areál těžce průmyslový, je tam kolem deseti vlastnických subjektů a každý má trochu jiné představy o rozvoji. Nicméně jsme si řekli, že celkový záměr je dostat tam postupně nový průmysl a technologie. Tam zase hraje roli hlavní město Praha, protože oblast je už z doby svého vzniku nedodělaná. Jsou tam nevyužité plochy pro tramvajové linky, areály jsou nedokončené. To teď řešíme s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy – snažíme se najít shodu na tom, jak čtvrť urbanisticky změnit. 

Co by mělo vzniknout minimálně v té části, kterou dnes vlastníte?

LM: Měl by tam vzniknout hlavně prostor pro rostoucí firmy. Konkrétně jde o budovu s názvem Oxyma, jejíž otevření je v plánu na léto 2027. Málokteré centrum v republice má kromě inkubátoru prostor na to, aby tam firmy mohly zůstat i do budoucna. To bychom tam chtěli. Cílem je, aby nově vzniklé společnosti postupně obsadily celou oblast – tak jako kdysi vzniklo americké Silicon Valley. To je příležitost celých Malešic, protože prostor tam na to je. 

PC: Je to o tom, že firmy tam najdou zázemí v podobě dobře vybavených laboratoří, a také další partnerské firmy, se kterými mohou vytvářet společné projekty. To je důležité, protože ve výzkumných centrech v celé zemi vzniká řada zajímavých projektů, jejich autoři ale velmi těžko hledají fyzické prostředí s profesionálními přístroji a lidmi, kteří tomu rozumí a jsou blíže komerční aplikaci. Na tom řada projektů ztroskotá.

Pavel Csank Podnikatel a expert v oblasti inovačních ekosystémů, řízení strategických změn a hospodářské politiky. Podílel se na mnoha projektech v Česku i zahraničí a patří k zakladatelům Moravskoslezského inovačního centra Ostrava (MSIC).

Luboš Müller Člen představenstva a ředitel pro rozvoj podnikání v moderních technologiích Skupiny TTC. Má bohaté zkušenosti napříč různými oblastmi IT – od technických, produktových a projektových pozic až po manažerské role. Založil a vedl konzultantskou společnost Maat zaměřenou na IT a software.