Obyčejná práce: Už tolik nenadáváme, říká dlaždič
Příslušníci starého a váženého cechu dlaždičů jsou často považováni za sprosťáky a hulváty. Jde o předsudek, ale dlaždičské pracovní podmínky, kdy slunce praží na rozpálenou ulici, kolem chodí chytráci a kolena jsou neustálým klečením bolí, zkrátka nejde se divit, když z dlaždičových úst někdy vylétnou hrubší slova.
„Jsem dlaždič, ale snažím se mluvit slušně i při práci. Když se člověk klepne, tak nějaký sprostý slovo uletí, ale už minimálně,“ směje se Jiří Turek, který se profesi dlaždiče věnuje již desítky let.
„Už je to jiné, přibyly nové materiály a postupy, tak se klasickému dláždění věnuji již jen okrajově, ale mám to rád. Pohled na kvalitně položenou dlažbu vždycky potěší. A velké dlážděné plochy se nikdy neokoukají,“ doplňuje chlapík, který metry dláždění, které položil už ani nedokáže spočítat.
Návštěva výčepů a restaurací se v posledních letech stala drahým koníčkem. Hostů kvůli drahotě ubývá a podniky se je v boji o přežití snaží nalákat na zajímavé pivní speciály či neotřelé jídelní speciality. A taky zábavu, kterou se snaží zajistit řada hospodských kvízů. 
Obyčejná práce: Chytrý kvíz změnil zábavu v hospodách, říká moderátorka o soutěži, která přišla z Brna
Zprávy z firem
V současnosti je ale jeho hlavní zdroj obživy přestavují lité podlahy. „Sice to není dlažba, ale vypadá to dobře jak venku, tak v interiéru a zájem lidí o tyto různé stěrky dost roste,“ dodává s tím, že u lití a hlazení se už tolik opravdu nenadává.
Pracovníci z nižších sociálních vrstev
Geneze rčení „sprostý, jak dlaždič“ dle lingvistů nesouvisí s charakterem jejich práce, ta však přesto bývala velice prostá. Ddlaždiči se obvykle rekrutovali z nižších sociálních vrstev a jejich běžný slovník byl slyšet, neboť pracovali převážně na ulicích a v terénu, kde je vnímá ta „mravnější“ část veřejnosti. Úsloví pochází už z dob, kdy se začalo používat dláždění ulic a později i chodníků, tedy starověku.
V českých zemích se dlaždičské řemeslo osamostatnilo patrně někdy v době lucemburské. Informace o dláždění náměstí velkých měst pocházejí z poloviny 14. století, mnohá se ovšem dlažby dočkala až o dvě stě nebo tři sta let později. Snad proto, že dláždění nebylo nejlevnější záležitostí nebo že dlaždičů byl odjakživa nedostatek. V Praze jich roku 1419 muselo svou práci zvládnout pouhých sedm.
Obdobná situace se v posledních letech vrací, o učební obor dlaždič asfaltér je mezi mladými minimální zájem a sehnat dobrého dlaždiče je stále komplikovanější.
Zima je v plném proudu a i ulice Prahy čas od času překvapí sníh. Místním folklórem bývá, že za včas neuklizené a neprotažené silnice a chodníky schytávají kritiku Pražské služby a TSK. Na zimu mají obě firmy sice k dispozici téměř dvě stě kusů techniky, ale rizikovou situaci stejně zvládaly s obtížemi. 
Obyčejná práce: Vozy jsme přestavěli na zimní model, říká technik TSK
Zprávy z firem
Zima ve Špindlerově Mlýně je obdobím, kdy se horské středisko zaplní turisty, lyžaři a auty hledajícími místo na parkování. Práce hlídače parkoviště v těchto podmínkách však není žádnou idylou. Je to spíše nekonečný boj s řidiči, sněhem a logistikou. 
Obyčejná práce: Ve Špindlu zaparkuje ten, kdo přijede nejpozději v osm, říká hlídač parkoviště
Zprávy z firem
